Koorballen – sloup

Členové studentského sboru. Podivný predátor. Od kolébky předurčen společensky začít alespoň v polovině společenského žebříčku. Nebo alespoň vyzařovat tu ambici.

Jednou jsme si domluvili autobus na pouť do Kladna. To bylo v dobách staré cesty do Prahy, po které bylo víc nevěstek než hektometrů.

Op naposledy procházeli vinnou révou dva opstapeři. Jeli si vyzvednout Škodu nebo Tatru u Prahy. Takže to byly sborové plesy. Už při nastupování byli opilí a otravní. Začali tím, čemu se v jejich kruzích říká „sání“: hrubé šikaně tázající se chování.

Bylo to jako ve školní třídě, kde to dva spratci mohou zničit celé třídě plus učitel. Problém byl vyřešen velmi proletářsky jejich vyhnáním s patřičnou silou. Na parkovišti plném pasáků a jejich zboží. S pláčem utíkali za autobusem.

Přesto tam museli prožít noc svého života. Jak to skončilo s tou škodovkou nebo tatrou, kterou bylo třeba vyzvednout? Sezení pro ně bude obtížné.

Ta vzpomínka se mi vybavila, když jsem při zavírání bočního kufru svého starého dobrého Guzzibestu slyšel někoho říkat klasickým noblesním hlasem – jako v ‚šátku po krku a horký brambor kolem krku‘: „Dávají krev také. Sakra, myslel jsem, že jsou to jen dárci orgánů!" Na zadní straně blatníku mám nálepku krevní banky. Proto.

Narovnal jsem se a rozhlédl se. Ano, nemělo by to být šílenější. Vlci na našem Veluwe? Dobře. Ale dva čistokrevné, mírně vyzrálé, sborové plesy v mé vesnici? Pak můžete udělat cokoliv.

"No, pánové, darovat ten orgán je zklamání, víte." My opravdoví motorkáři kouříme tolik, že naše plíce nic nezmůžou a pijeme tolik, že naše játra jsou na vykoupení. Ale víte, o co mají z lékařského hlediska velký zájem? Oba mladí bohové se na sebe podívali tak překvapeným pohledem: „Sakra! Může mluvit!"

To ale nevěděli, co nás, motorkáře, u lékařské profese tak oblíbilo. "Kvůli našim předkožkám." Naše předkožky je používají k tomu, aby udělaly nové obličeje opravdu ošklivým chlapům. A sakra: to ti zase vyšlo skvěle.“

Mezitím jsem měl rukavice, zmáčkl startovací tlačítko a jel. Takže to bylo podruhé, co jsem za sebou nechal spoustu sborových plesů. Pořád to byl příjemný pocit.