Jakýsi prázdninový příběh – Auto Motor Klassiek

Velmi dávno tam byly také mokré, větrné dny v době před svátky. Časem jsem měl francouzského zaměstnavatele (pobočka z nerezové oceli Pechiney Ugine Kuhlmann). A pokud pracujete pro francouzštinu? Pak musíte mluvit dobře francouzsky.

Kancelář mého tehdejšího zaměstnavatele byla v Amsterdamu. A v Amsterdamu byl také Het Maison Descartes, francouzské kulturní místo v 020. Také tam pořádali intenzivní jazykové kurzy. Byli opravdu velmi intenzivní.

Pokaždé, když jsem se vrátil do svého bytu poblíž Utrechtu, myslel jsem si dokonce i ve francouzštině. Moje francouzština nebyla tak dobrá. Ale ve večerních hodinách na cestě domů, ani myšlenky moc neznamenají. Přemýšlel jsem o pěkné recepční v Maison Descartes.

Byla to poslední lekce před prázdninami. Pršelo, pršelo. Ale hrdě jsem seděl ve svém prvním „firemním voze“, Asconě 1600S. A to je jediné auto ze všech vozů, které jsem kdy vlastnil, kde si pamatuji poznávací značku: HP-42-RT.

Asi v půl desáté jsem na A2u řídil něco z 120u. Byl jsem pevně předveden někým, kdo měl mnohem větší důvěru v jeho řidičské schopnosti za špatného počasí. Vepředu jsem viděl brzdová světla krátce poté, výkyvný světlomet a - mezitím jsem přišel docela blízko - auto, které se ponořilo dozadu do příkopu a naklonilo se na zádech.

Pak přestanete myslet v jakémkoli jazyce. Položil jsem Opel na silnici, běžel tam, kde VW Beetle ležel na zádech v mělké vodě. Brouci a želvy jsou bez života ztraceni, když leží na zádech.

Vstoupil jsem do jedné hluboké vody. Podařilo se mi otevřít dveře. S ohledem na projíždějící auta jsem si nejasně všiml, že na střeše je někdo na rukou a na kolenou. Dáma. Paní, která byla docela naštvaná.

Bylo to potíže a - doslova - bláto, dostat ji z auta. Když jsem ji dostal na bok, ztratil jsem jeden ze svých švédských pantoflí. Zastavilo policejní auto a věci začaly být trochu strukturovanější. Paní byla převzata do péče někoho jiného. Byl jsem slyšet v policejním autě. Tak jako tak. Záchranná služba. Každý, kdo byl přístupný, si navzájem přál šťastné svátky. Krásná.

Právě v novém roce jsem dostal dopis. Od dámy jsem vystoupil z auta. O záchraně životů a touze setkat se, poděkovat a odměnit. Během práce jsem svému úlovku moc nevěnoval pozornost. Ale jako mladý romantik jsem v tom viděl pěknou linii: „Zachráněná princezna, odměna, skvělá!“

Na určené adrese jsem se setkal s hezkou vdovou, která pak ještě padala mimo mé okraje a hezkou těhotnou jedinou dceru. Byly tam všechny druhy emocí. Přinejmenším jsem upravil některá z mých očekávání. Věkový rozdíl s matkou byl pro mě příliš velký. A pro okamžité otcovství jsem se cítil příliš mladý.

Odměnou bylo vytrvalé květinové aranžmá v ohavně oranžové plastové nádobě. O chvíli později jsem si domluvil rande s příjemnou recepční v Maison Descartes. Letos v létě jsme byli manželé třicet let. Jsem rád, že jsem si vybral správnou princeznu ...