Za krásného letního dne… – sloupek

Tam, kde bydlím, na IJssel, je v létě docela turisté. V blízkosti je několik kempů, kam obyvatelé z vesnice přicházejí shánět potravu. Jedním z nich je Němec, který během svého pobytu zde přijíždí na ranní nákupy na Hondě Monkey.

Jednu věc si nepochybně vzal s sebou na korbu karavanu. Když už má snídani skoro shromážděnou, strčí si ji do batohu a jde do pekárny. Tam si koupí bagetu.

Zastrčí si bagetu do výstřihu trička. Našlo se několik dam, které se na to podívaly s překvapeným smíchem. Pekař vysvětlil: „A když je velké horko, přichází v plavkách. Musíš přemýšlet, kam strčí bagetu?“.

Chvíli trvalo, než mince padla s nevinnými 50+ dívkami…

Z hlediska podzimu má takové léto každopádně své zvláštnosti. Nošení jiné obuvi může být překvapivé. Krajka drahé, dobře chráněné turistické boty Meindl se může zachytit o stupačku, pedál nebo startér. Nastavovací přezka luxusních letních sandálů se dokáže pevně opřít o řadicí tyč tak velmi uvolněného zvyku.

Vše pak jde zpomaleně a v klidu. Případ ale není o nic méně přesvědčivý. Taková slavnost je pro veřejnost velmi zábavná, ale dává málo "kewlness bodů" škrabákovi, který se chce dostat zpod své motorky, zatímco jeho bota je stále nezbytnou součástí jeho dvoukolky.

Určitě ne, když se batole stále dokola ptá své vyděšené matky s dotěrným hlasem: „Co ten muž dělá. Spadl ten muž? Bolí ho?" Jako motorkáři víme, že bolest se v těchto případech lepí na ego.

Jízdu s ochranným, nebo alespoň dobře promyšleným motooblečením lze vnímat jako obtěžující zásah do soukromé sféry. Jízda na motorce plně chráněná a ve veselých fluorescenčních barvách v letním dni vypadá jako sex s 8mm neoprenovým potápěčským oblekem a ponožkami z kozí vlny.

Nelze opomenout nebezpečí úpalu a/nebo dehydratace. Bezpečné myšlení však není „skládat“. Osobně se nezodpovědně vzdušně oblékám jen ve dnech, kdy mám jistotu, že nespadnu. Protože bydlím na vesnici, informoval jsem o tomto postupu místní policii. Pokud se se mnou místní strážci zákona nebudou bavit o mém oblečení, nebudu s nimi mluvit o jízdě v nevzhledných polepených volkswagenech.

Pád na slunci ale není jedinou nepříjemností. Nedávno jsem tady viděl na tříkolkách partu dvojitě tvrdých chlapů (plus nějaký kámoš pípá). Nosili šátky, zrcadlové paprsky podobné hmyzu, košile s ohlávkou a tetování.

V měkkém odpoledním světle jsem je opět našel na místní terase. Zjevně to ještě necítili, ale každému, kdo nechal maso na grilu příliš dlouho, bylo jasné, že muži – a těch pár pípnutí – byli dobře popálení. Někdy později večer litovali, že si na spálenou kůži nerozmazali okurku z tzatziki.

S kamarádem si dáváme další pivo. Ten den jsme zůstali mimo slunce, ve stínu garáže. Měli jsme šmrnc. Nebyli jsme dehydrovaní, ale slavili jsme příjemnou žízeň.

A byli jsme ohromeni radostí z jízdy na VW Beetle rozřezaném na polovinu. Takový vzduchem chlazený čtyřválcový boxer nezní špatně. Dosud…