Postavit zbrusu nové auto ve zbrusu nové továrně, pracovat s dělníky, kteří nikdy v životě nepostavili auto, je recept na blížící se katastrofu. Jen si vzpomeňte na Hillman Imp a De Lorean. Každopádně jsme začali s Alfasud, vytvořený bývalými a nezaměstnanými neapolskými výrobci pizzy daleko na jihu (odtud název „Sud“) Itálie, daleko od milánského ústředí Alfa Romeo byl postaven.
Autorem technického návrhu je Rudi Hruška, Giugiaro navrhl prostornou, čtyřdveřovou karoserii, nezávislé zavěšení vpředu i vzadu, kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech a zcela nový čtyřválcový motor boxer o objemu pouhých 1.200 cm3. Astmatický rachotící motor byl kvůli hluku izolován od prostoru pro cestující dvěma přepážkami. Zvuk byl bohužel natolik provokativní, že téměř každý řidič jezdil se staženým alespoň jedním oknem, aby mu nic z motoru neuniklo. Čtyři cestující seděli na pohodlném nábytku. Pozoruhodné bylo ovládání dmychadla topení pomocí páky na volantu. A také tam byla kontrolka na palubní desce. To zhaslo, když motor dosáhl provozní teploty a signál skončil Alfasud'Italský styl jít šlapat... Promyšlené auto, které se dalo bezchybně vést pevnou chůzí po klikatých silnicích, s ním nemělo problémy ani v případě, že bylo třeba v tak rychlé zatáčce vyjet pevný hrbol. Krátce nato se objevila sportovnější 2dveřová verze Ti, objem motoru pokračoval na 1,3 a dokonce i na 1,5 litru, o pětistupňové převodovce nemluvě. O něco později se světu představilo kupé Sprint a kombi s názvem Giardinetta. Kvůli špatné volbě recyklované plechovky, např Alfasud při výjezdu z brány továrny. Bezchybná kopie je proto dnes extrémně vzácná...