Jednoduše: zábava – sloupek

Někdy mám možnost řídit velmi pěkné, velmi drahé klasiky a říkám tomu ‚práce‘. Pak si někdy vzpomenu, protože jako certifikovaný dědek jsem také řídil mnoho z těch věcí, když nestály „za nic“. Když jsem si koupil Ducati 750 GT za 2.000 guldenů, byl jsem vážně v depresi. Stroj natřel elegantní olivově zelenou barvou otec přítele, malíř scenérií NTS, který během pracovní doby tvrdě pracoval. Pro případ piva. Nebylo to úplně originální 750 GT, ale líbilo se mi to. Dělal hluk. A byl můj. Že taková věc v top stavu má nyní hodnotu 40.000 XNUMX €? Pěkné to není! Ale co jiného byste s tím měli dělat?

A to je věc, kterou mám s perfektně zrestaurovanými klasikami a s motory s okamžitou patinou. Nějak jsou pro mě všechny ty investice a všechna ta dokonalost mostem příliš daleko. Takové výstavní kousky jsou pro mě beztak k nezaplacení, ale v deštivém počasí v Ardenách nebo při dojíždění po A2 nikdy žádný nevidím. Pro mě překonaly svůj základní účel, obyčejný nebo mimořádný motocykl.

Společně s některými podobně smýšlejícími lidmi jsme tedy v koutě, odkud jsme kdysi přišli: jezdíme klasicky, protože se nám ty věci prostě líbí víc. A že se to týká motorek, které nestojí za jmění nebo které důrazně nepotvrzují náš finanční dosah či natahování? Jenom se bavíme.

Nejnovější obyvatel garáže je toho dobrým příkladem. Bývalá španělská policie Moto Guzzi V65 byla vyměněna s uzavřenou peněženkou za krásnou MZ 250TS. Guzzi byla velmi pěkná věc. Zřejmě jej kdysi opravovala společnost MW Motoren v Borne. Elektroinstalace byla úhledně provedena a bylo na ní spousta nerezových imbusových šroubů. V-twin s tlustými polyesterovými pouzdry a rádiovou anténou byl úplně bílý a místo modré byly v kokpitu jen bílé reflektory. Dalším typickým příkladem italského génia byl podvazkový nástavec.

Bílá není moje barva. A plné vany nejsou moje věc. Kapotáž se utrhla a skončila u někoho, kdo ji náhodou hledal. Výtěžek: Láhev whisky. Soudruh Jan si nechal u Hornbachu nalakovat svůj dělový kov V50 na modro. To by byla také barva mé akvizice. Protože: Krásné!

Mezitím si takovou akvizici klidně prohlédnete a nějaké věci najdete. Děláte nějaké věci. Ali dodal zadní mlhové světlo, které šlo na montážní platformu palubního rádia. Ta červená kontrolka byla přepnuta přes brzdové světlo. Vpředu byla instalována dvojice Ali halelujalogenových reflektorů, které by z hlediska výkonu neměly být používány s dálkovým světlem. Policejní kola Italo nemají moc místa, pokud jde o výkon generátoru, podle přítele a experta Guzzi Jana K. So.

Reflektory krásně pasují na přední nárazník, který byl použit jako držák kapotáže. Zadní mlhové světlo a světlomety byly dodány s jiným montážním a spínacím materiálem, než je uvedeno na fotografii. Ale podívejte: k tomu slouží popelnice na šrot. Guz měl spoustu (nových) kabeláží, které mi připadaly trochu obtížné. Nakreslil jsem tedy základní schéma z baterie pro reflektory. Ze svých předchozích 25 let zkušeností s Guzzi jsem získal několik dalších hromadných spojení. Například se výrazně zlepšilo fungování blikajících světel. Velmi tlusté tlumiče výfuku byly nahrazeny párem čerstvých Jama, které pro mě Gerrit Kranenberg šetřil asi třicet let. Koncové desky byly připevněny vždy třemi patentkami. Ty byly odstraněny a bylo k dispozici osm dalších otvorů. Později se podívám, jestli je potřeba ty díry trochu zvětšit.

Stříkací práce se proto prováděly s třepáním plechovek. Volně strukturovaná barva na pistolový kov by při aplikaci ve dvojité vrstvě působila kladívkovým efektem. Ale to byl na mě trochu moc 'heavy metal'. Ten, kdo mi přinesl barvu, přinesl i bezbarvý lak, aby se to pěkně odlakovalo. Ukázalo se, že jde o bezbarvý lak na vodní bázi. A prskalo a smrkalo ze spreje a přistálo na jeho povrchu poškrábané. Trochu ponuře jsem šel dovnitř pro doutníky a whisky. Druhý den ráno se ukázalo, že čirý nátěr – doba vytvrzování čtyři dny – se protáhl nad očekávání.   

Mezitím je na mostě výtahu na můj vkus velmi úhledná, krásná V65. Ještě je třeba dodělat nějaké detaily, ale pak to bude hotové. Řeč je o motorce z roku 1986, která není ani moc vzácná, ani extrémně oblíbená. Každopádně barva není původní a lak by udělal lépe profesionál. Ale jsem velmi hrdá na oranžové linky. Tvrdý nadšenec by mohl říct, že jsem zničil klasiku. Ale jsem zpět na začátku. Mám dobrý, pěkný starý motocykl se spoustou vstupů. A celý večírek mě stál velmi málo. Co kdyby mi někdo navrhl, že bych ho chtěl vyměnit za tak zjevně fenomenální Moto Guzzi V85 Travel? Pak bych tu příležitost propásl.

Ještě více volného designu