Na konci března 2020 jsme s Harrym Rupertem znovu startovali na Coppa d'Europa. Už jsme to spolu dvakrát jeli s velkou radostí a ne bez úspěchu, takže jsme se zase těšili. Skutečnost, že celý svět byl nyní plochý během zamýšlených termínů kvůli špatnému viru, a že proto byla tato edice zrušena tehdy, a také ne v roce 2021, je nyní minulostí. V roce 2022 pak Coppa pokračovala novou trasou, ta se ale přesunula na červen. To je právě v období, kdy jsme oba nemohli.
Text a fotografie: Rutger Kwant
Koncem března 2023, tedy o 3 roky později, by se konečně projela trasa plánovaná na rok 2020 z Enschede přes Německo, Českou republiku a Polsko do Drážďan. Už jsme se těšili třikrát! Kdo už Coppa zažil, může se na pár věcí spolehnout. Trasy jsou vždy krásné, catering na špičkové úrovni, navštěvovaná zajímavá místa a skvělá atmosféra. Jak zažili někteří účastníci, uvolněnější a méně vzrušení a/nebo upracovaní než na některých jiných vícedenních shromážděních.
A moc pěkná je i pestrá směsice národností. Nyní se setkáváte s účastníky, které byste jinak neviděli. A občas přivezou i auta, která na rallye potkáte jen zřídka. Například, jak často vidíte Gilbern Invader na startu?
Na co se můžete často spolehnout, jsou regulační nedokonalosti. Přes veškerou snahu se často ukazuje, že předpisy nejsou zcela jasné, obsahují nedokonalosti nebo nejsou v praxi správně dodržovány. Což zvláště u zkušenějších a fanatičtějších účastníků Coppa Super (odborná třída) občas vyvolává určitou diskusi a frustraci. Byli jsme zvědaví.
Brzký start, déšť a další problémy
Po příjemném večeru v hotelu Van der Valk v Enschede byl ve čtvrtek 30. března zahájen brzký start. Čekaly nás tři dlouhé dny s celkem asi 1500 kilometry. První vůz se proto z brány vyřítil v 7 hodin. Směli jsme zůstat o něco déle a jako jedni z posledních startovali jako startovní číslo 104 v 8:44. Bohužel předpověď počasí se naplnila a všude bylo promoklé. Naštěstí bylo Volvo Amazon vybaveno novými stěrači.
Rychle jsme překročili hranici přes A35 k našim východním sousedům a zamířili do Ahausu. Oblast, kterou jsme navštívili i při minulém Rallyhappeningu. Bod 2 však neuspěl. I přes vysvětlení na briefingu předchozího večera se realizace v praxi ukázala trochu odlišně... Se systémem, kdy je třeba cestovat po jednořádkových mapových cestách k bodům či šipkám co nejkratší, přišlo mnoho účastníků ze „špatných " boční. Traťová kontrola B byla ve skutečnosti opačná. A proto jej několik účastníků nezaznamenalo. A to se bohužel stane i později na trase…
Pak jsem našel velmi pěknou protisměrnou trasu, kde bychom jeli co nejméně jednolinkových silnic. Po cestě však zaznamenáváme nulové kontroly, ale na alternativní cestu nebyl čas. Ve skutečnosti nám vyprší čas při první kontrole v terénu. Najeto příliš mnoho kilometrů. Vydavatel to (také) neměl v úmyslu. Doufáme, že to nebude pokračovat 3 dny, protože pak pro nás zábava končí.
Naštěstí byla cesta na oběd do Driburgu zábavná, a to i přes deštivé počasí. Místo přestávky je v pořádku, catering stejný, ale pocit, že sedíme pohodlně, tam opravdu není. Na odpoledne byly na programu 3 pravidelnosti. Zde je tedy spousta příležitostí sbírat trestné body. Všechny RP se musely jet rychlostí 49,9 km/h a to byl někdy docela problém. Zvlášť, když musíte za dvěma ostrými řidiči také prudce nahoru blátem.
V hotelu v Hannoveru si můžeme po prvním dlouhém dni konečně odpočinout. Je tam spousta diskuzí. Naštěstí také povzbuzující pivo. Bohužel se zdá, že jsme dnes tu a tam nechali nějaké body.
Když výsledky dne konečně visí pozdě večer, je nám 11e v kategorii Super. Fuj, to není jednoduché... Pořád by se nám odečítaly body kvůli té (ještě lepší) cestě, kterou jsem na začátku našel, ale na kterou plotr Jan Timmers nepomyslel. Prakticky by to bylo 9. Také daleko od jeviště. Zapomeňte na to, letos nevyhrajeme žádné ceny.
Jan Hein a Michiel de Rooij se ujímají vedení s pouhými 120 trestnými body. Velmi pohledný. Jasně okamžitě pochopili, jak k této rally přistupovat.
Hotel je fajn, ale může mi někdo vysvětlit, proč je termostat v hotelových pokojích vyšší než v průměrném obýváku a zároveň jsou peřiny tak tlusté, že pod nimi není zima kolem bodu mrazu? Energie je v tomto odvětví zjevně téměř zdarma a udržitelnost zatím není v hotelovém průmyslu problémem.
Druhý den
Druhý den, v pátek 2. března, po bohaté snídani uvidíme, zda se nám podaří získat zpět půdu pod nohama. Cesta přes hraniční přístup, šipky a pokyny na mapě přes zalesněný Harz je velmi krásná. V oblasti čtení map však není mnoho co získat ani ztratit a mnozí se bezchybně dostanou až do areálu starého kláštera v Lutherstadt Eisleben.
Odpoledne se zdá, že se dá vydělat trochu víc. Pravidelnost jde nahoru velmi rychle a ukazuje se, že je docela krátká, takže se zkuste hned dostat do rozvrhu. To jde dobře. Občas nepříliš složitá rekonstrukce. Ukázalo se, že velmi zajímavá objízdná trasa, kterou mnozí z nás absolvují, nepředvídal stavěč, ale nasbíraná známka navíc je později úhledně zneškodněna.
Trasa je opět v pořádku, i když jako „Super“ často dostáváme ty nejhorší cesty za zuby a pneumatiky v extra smyčkách. Z těch cest, kam sotva kdo přijde. Ale právě proto je to zábava.
Den je velmi dlouhý a pokud jde o nás, mohl by být o něco kratší, protože (nejen) jsme s ním skončili v poslední hodině. Byla už úplná tma a do hotelu v Chemnitzu jsme dorazili až ve 21 hodin. A pak je tu ještě jídlo k jídlu. Podle mě příliš pozdě, ale pojď. Když jsou výsledky k dispozici, zdá se, že jsme si vedli lépe než včera. Zjevně teď cítíme myšlenky expandéru lépe a posunuli jsme se na 7epozice.
Otec a syn de Rooijovi stále vedou pole v naší třídě.
Třetí den
Noc na cestě ke dni 3 je pro mě dost špatná. Spím velmi špatně kvůli zhoršující se bolesti v krku. V půlce noci mi hlava příjemně buší, ale prášek proti bolesti pomáhá jen omezeně. Druhý den ráno napůl uvařeno. Šťastný 1. duben. Extra silný lék proti bolesti od Harryho vhozený a během snídaně co nejméně mluvil. Protože mluvit je bolestivé.
No, tohle bude den na přežití. Brzy se ale ukázalo, že to nebude jednoduché. Již 4 pravidelnosti ráno! A nějaké pikantní kousky směrů na mapě, kde jste museli pozorně číst. Cestou jím prochází pytel Autodropu (vlastně na cestu zpět) a já dolévám litry vody, aby bylo hrdlo nějak normální. Téměř s každým TC a RP nastartujte rychle z auta, abyste se zbavili přebytečné vlhkosti.
Trasa vedla částmi bývalé NDR, kde jako by se zastavil čas. Chybí jen řvoucí trabanty, domy jsou často barevné, ale často také v žalostném stavu. Silnice nejsou všude úplně těsné. Zdá se, že komunismus zde zanechal málo bohatství. Dnes s sebou bereme i kus České republiky. Je zábavné řídit, protože jak často sem teď jezdíte? Chladné cesty. Ale také hodně pusto. Mnoho napůl zřícených budov, na které se roky nikdo nepodíval. Naproti tomu oběd ve Wellness Hotelu Babylon v Liberci je nádherně „over the top“ a vydatně kapitalistický.
Mezi žvýkáním se šuškalo, že můžeme poslední odpoledne jít do práce. Pikantní krátké trasy. No, jsem super fit (ehm), tak si to vezměte. S kusem žárovky-šipky rychle na silnici pak v 15:44. Ano, vezměte si tu dočasně uzavřenou silnici, protože tam míří naše šipka. Náročné stezky, více cest, než je zobrazeno na mapě, každou chvíli se ztratí. Náročný popis trasy. Jako úkol rychle zkombinujte všechny druhy variací se vzdálenostmi mezi „lízátky“ na mapě, dokud nedosáhnu přesně 15,0 kilometrů. Pracujte tvrdě, ale naštěstí včas v TC 26 IN. A znovu. Už jen 33 minut. V trase je krátce navštíveno i Polsko. U příkazu „Bílá cesta až do žluté“ panuje zmatek. Opět včas. Rovnou na kus za pouhých 21 minut. Těsně před TK vyzvedněte další dopis co nejblíže kostelu Ober-cunnersdorf. A hurá, včas.
Ještě jednou se vracíme na hranici přes Českou republiku u Jiříkova. Ulice jsou promáčené, odvodnění zanechává mnoho přání. V ČK 29 IN okamžitě začíná poslední regulérnost. Vede to z velké části krásným údolím, alespoň tušíme, protože je teď opravdu splachovací. Stěrače pracují přesčas a viditelnost je kvůli husté oblačnosti omezená. Přesto víme, jak jezdit celkem pravidelně. Poté ještě 2 šipky a pak bol-šipkou do hotelu v Drážďanech.
Hotovo
Je to zábal. Dobrou večeři. Nepřijedeme pozdě, protože by se mi hodil odpočinek. Mám dobrý pocit z toho, jak to dnes dopadlo a myslím, že jsme si to vynahradili. Místo 5, možná 4. Pódium se opravdu zdá nedosažitelné. Takže žádné davy lidí, kteří by se dívali, až budou zveřejněny výsledky. Dokud se nevrátí kolegové u stolu.
"Gratuluji, vyhráli jste!" "Ahoj? To není vůbec možné. Vtip vole, 1. dubna, dobrý vtip. Nevěřím ničemu." Dokud neuvidím obrázek rámu. Ne, jak…? Vedli jsme dnes o tolik lépe než ostatní? Zřejmě proto, že došlo k úplnému sesuvu pořadí. Vysoce klasifikovaný německý tým Korff/Korff klesl daleko, což jsme také očekávali, protože jsme viděli, jak udělali několik chyb. Příliš toho dnes chybělo mimo jiné i dříve silné jezdecké duo Van Bussel/Opheij a vedoucí De Rooij/De Rooij.
To je ale překvapení. Jak šílené to může jít, vystoupal z místa 11 na nejvyšší pozici! I přes špatnou fyzickou kondici mě jako navigátora. Duch byl zřejmě silnější. A vynikající týmová spolupráce s řidičem Harrym rozhodně pomohla. Ano, společně jsme hrdí, že jsme to dokázali! No, a pak to náhodou přišlo o něco později a bylo to víc chlastu, než bylo plánováno... Že v roce 2017 dojedeme do cíle s hlavou válců, která se nezavře ideálně, bylo vzrušující, že dokonce vyhrajeme, bylo nepravděpodobné, ale taky viděl toto vítězství úplně nedotýkat!
Tenhle Coppa d'Europa se dal brát vážně, rozhodně to nebyl vtip, ani 1. dubna. I přes krušný začátek (a smutné počasí) jsme si to užili. Pokud se organizaci podaří konečně vše 100% správně a vodotěsně zajistit podle předpisů, pak už nemůžeme akci nikomu radit a lidé se mohou jen psychicky připravit na krásné náročné trasy a perfektní péči. Zkrátka nádherná rally akce!
