Do důchodu v 83? – sloupec

Koupil jsem si motorku. Od 83 let. Přestal, protože jeho žena chtěla dopřát dceři klid a historku, že by to vnoučata nezvládla, kdyby se děda jel nakrátko... Sakra, to bych se musel za pouhých 13 let zbavit motorek? Doufám, že ne, ale je to jen důvod, proč si do té doby užít každý okamžik.

Moje radost začala v 17 letech^e když jsem si koupil Norton Domi 75 za 99 zlatých. Vystrčil jsem to z ulice, abych to kopl za roh, vedle domu mé babičky. Systém byl v té době tak prohnilý, že mi policie mohla ten stroj beztrestně odebrat.

Později, po roce vážného randění, jsem se rozešel se svou tehdejší Láskou. Koupil jsem Ducati 2.000 GT s problémem řazení za 750 guldenů. Problémem byla pružina, kterou bylo možné vyměnit do patnácti minut. Byla tam písnička 'Dave is on the road again' a zpod své ručně malované tryskové helmy jsem zpíval 'Dolf is on the road again'. Zlomení srdce může trvat, jak dlouho chcete. Kamarád Theo Terwel nedávno pro zákazníka restauroval takovou GT750. Kdo prodal Duc. Za 43.000 XNUMX eur.

Nebyly tam žádné TomTomy nebo tak něco. Nebyly tam žádné chytré telefony. Nebyl internet. Žádné plány nebyly. Tento přístup již vedl k velkým věcem. A tak jsem v pátek ráno, krásného pátečního rána, jako podnikavý student MTS vyrazil do Utrechtu, kde bylo a stále je regionální MTS Scutos (více než 400 žáků, nebo bych měl říci „studentů“). Zkrátka: Jel jsem kolem Normanských ostrovů a měl jsem pěkný víkend v Ardenách.

Vždycky jsem znal víc lidí, než jsem měl peněz. Vždycky jsem měl štěstí na práce, které zahrnovaly služební auto. To nám dalo spoustu prostoru dělat zábavné věci. Protože se čtyřmi lidmi v Peugeotu 504 kombi Diesel do a z jižní Francie, s jediným tankováním na vlastní náklady, jsme to vydělili čtyřmi. Takové věci. Ale v určitém okamžiku jsem měl peníze na ZGAN XS1. Koupil jsem to ve Van der Kuinder. Když jsem tam byl znovu, v zadní části obchodu došlo k výměně Triumph T150 V, stroj s otřesnou pověstí. Ale je to moc pěkný stroj. Nico by prostě nevěřil, že je to seriózní návrh, když jsem řekl, že chci vyměnit XS za model Triumph. Jakmile penny klesla, neustále zdůrazňoval, že na T150 NIKDY NIKDY nebyla žádná forma záruky a že by mě už raději nikde poblíž Hilversumu neviděl.

S tím Triumph Jel jsem s ním s velkým TLC a respektem přes 50 160 km. V květnu v Anglii sněžilo jako blázen. Rozhodl jsem se vzít loď a zkrátit si dovolenou. Po dosažení teploty jsem nechal běžet tříválec. Kde se dalo, jezdil jsem XNUMX. Trident jel čím dál hladčeji. Jezdil jsem snad celé ty roky příliš pomalu? Doma se Triumph do garáže a trvalo mi hodiny, než jsem se znovu zahřál.

Všechny dobré věci musí jednou skončit, ale podstatou je, že jsem měl mnohem víc motorek než vztahů.

Za posledních 25+ let se věci poněkud vykrystalizovaly. Od té doby je v garáži vždy minimálně Moto Guzzi a tříkolka Ural. Rozměry garáže dále určují, že je zde místo maximálně pro čtyři motocykly. Takže to zůstalo provizorní řešení. Protože jsem se vždy držel stranou moderny a elektroniky, udržuji a opravuji je sám. Hydraulický zvedací stůl, který jsem si kdysi pořídil, se stal nepostradatelným vybavením. Protože i když mi ještě není 83 let, moje záda se postupem času moc nezlepšila. Někteří lidé odhadují, že to může mít něco společného s havárií, kterou jsem měl s XT 500. S tím jsem se ponořil do rokle. Nebo to možná bylo kvůli době, kdy jsem šel pod mantinel v Biggelaar Ducati. Nesmysl. Záda jsou jen slabé místo v mé rodině. Můj otec měl také problémy se zády. A nikdy nejezdil na motorce. A ještě mi zbývá 13 let, než mi bude 83.