Vzpomínky Rolfa Wassense – Část 3: Mopedy a mopedy

Ve třetí části „Vzpomínky na“ nás Rolf Wassens zavede do kultury mopedů na střední škole, kde byl rozdíl mezi různými sympatiemi k mopedům hluboký. Tento díl vypráví o drsných chlapech na Kreidlerech a Zündapps, kultu mopedů a prvních snech o seriózních motorkách.

Na střední škole v Kampenu se rozlišovalo mezi kolibříky. Na jedné straně jste měli Kreidlery a Zündappse. Vejdou se tam i kluci s uhlazenými účesy a mými velkými kotletami. A ty jsi měl měkkosti na Puchse a Tomose. Byli narkomani a měli pupínky. U holek byli o něco oblíbenější, což jsme nechápali. A pak tu byl ten statečný chlapík, který opakoval každý ročník, a byl tedy mnohem starší, se svou Kawasaki Mach III, jaká věc. Bleskově rychlé, ale jinak to moc zábavné nebylo.

Katolický kostel v Drontenu

Kolem roku 1969 byla v přístavbě katolického kostela malá výstava motocyklů - pro Luuta a jeho bratra Gerta a pro mě to byl velký hit. Slintající jsme chodili kolem Triumph Bonneville, Norton Commando, Laverda 750, Moto Guzzi V7 a California, BMW R 90S a revoluční Honda CB 750. V noci se nám o těch věcech zdálo; naše pokoje byly pokryty plakáty. Kalifornie mi obzvlášť ukradla srdce. Guzzi jsem si však ještě nikdy nekoupil – možná jednou budu.

Angličtina nebo východní blok – nebo BMW

Luut brzy koupil MZ 250 a Gert Norton Commando. Později Luut koupil Suzuki 350, ale neměl ji dlouho; nelíbilo se mu to. Pak ten dlouho vytoužený Triumph Bonneville. Pokračoval jsem v jízdě po Zündappu, ještě jsem musel šetřit. A nakonec se ve stejné opravně jízdních kol stala Jawa 250 – něco jiného než Bonneville. Jezdil jsem na Bonneville a zvládl jsem to fantasticky. Spousta věcí se však také rozbila – mimochodem včetně Nortonu. Protože jsem byl student, už jsem měl problém Jawu finančně udržet na silnici, ale nekazila se a dokázal jsem ji udržovat sám. Najel jsem s tím 80.000 XNUMX km, vlastně bez nákladů. Vzhledem k tomu všemu to bylo levnější než veřejná doprava.

Jízda na „rychlém mopedu“ a poté na Jawě, která nejela o moc rychleji než 85, byl relativně bezpečný a postupný postup k jízdě na velkých chlapcích. Samozřejmě jsem občas havaroval, většinou kvůli nějaké hlouposti, ale rychlost byla pomalejší. Největší ostudou bylo, že jsem si mohl půjčit úplně nový Kreidler od spolužáka Gerta. Sám jsem v té době ještě jezdil na Berini – něco jiného. Gert mi hodně věřil, ale v první zatáčce jsem havaroval kvůli přehnanému sebevědomí. Ten Kreidler jel tak dobře. Vrátil jsem se s velkým důlkem v nádrži – Gertova důvěra ve mě měla větší důlek. Naštěstí moji rodiče byli dobře pojištěni. Jindy jsem ztratil dívku na zádech, ale to byl záměr. Vyklouzla, protože jsem s Jawou prudce zrychlil – pak se spořádaně držela.

Přečtěte si více v části 4, jak se Rolfova dobrodružství vyvíjejí do seriózních motocyklů a on podniká své první dlouhé jízdy. Část 1 en Část 2 čtete zde.