V tomto druhém díle seriálu „Vzpomínky“ Rolf Wassens přechází na německý Zündapp, moped, který ho vozí nejen po Nizozemsku, ale i do zahraničí. Spolu se svými přáteli zažije dobrodružnou cestu Německem, Švýcarskem a východní Evropou, kde stesk po domově a vojenští pohraničníci testují své nervy.
Naše místní opravna kol Van Treeck mě přesvědčila, abych si koupil něco solidně německého, Zündapp ve zlaté barvě. To byla opravdu dobrá věc. Hodně jsem toho najezdil. Jeli jsme do Itálie se čtyřmi kluky, abychom se podívali na dívky na pláži, nebo to byl alespoň záměr. Já se Zündappem, Bart s Casalem, Hans a Rutger s Hondami. Skvělé, když jsme vjeli do Německa, poslali nás z cyklostezky na dálnici! Připadali jsme si jako motorkáři :). Ve Švýcarsku jsme se s tím zasekli, protože jste museli jet alespoň 70 km Gotthardským tunelem. Pak nás vedl ADAC s blikajícími světly před a za námi. Mysleli si, že jsme vtipní. Méně vtipné bylo, že jsem na českých hranicích dostal pod helmu vosu a přes silnici jsem zpanikařil. Kluci si mysleli, že mě chytne protijedoucí kamion, který musel dupnout na brzdy a sotva se mi stačil vyhnout. Dostal jsem se na druhou stranu a hodil moped do trávy a sebe do příkopu, abych vosu utopil.
Nebylo vůbec legrační, že se jednomu z nás stýskalo po domově, a to se velmi zhoršilo, když jsme překročili maďarskou hranici - to znamenalo dívat se do zbraní, vidět na nás kulomety namířené ze strážních věží, všude zlé pastýře a velmi nepřátelský celní personál. Ne úplně jako ten irský celník před pár lety: "Jak se máš, vítej v mé zemi a měj se krásně." Stesk našeho přítele byl nesnesitelný a nesnesitelný. Museli jsme se vrátit, ale nejdřív jsme museli něco sníst ve vesnici. Dostalo se nám tam velké pozornosti, celá vesnice se vyšla podívat na naše mopedy.
Střílet
Vrátili jsme se na hraniční přechod, ale ten byl zrušen. V té době jste museli mít vstupní a výstupní vízum a my jsme museli překročit hraniční stanici, která byla na výstupu, a žádnou jinou. Pak jsme bez dobré mapy odbočili z naší trasy zkratkou a v noci nechtěně prošli vojenským prostorem. Najednou na nás – obklopené skupinou vojáků – namířila světla a zbraně. Naštěstí jsme byli schopni dát jasně najevo, kam musíme jít; náš nevinný vzhled nám udělá dobře. Nechali nás projít, ale přítel Homesick se třásl strachy, jeho Honda se třásla. Pustili nás a my pokračovali. Náhodou jsem předtím trpěl pomalu vibrujícím výfukem a ta věc se náhle uvolnila uprostřed jinak tiché noci těsně poté, co jsme odjeli z armády, když jsem jel za svým přítelem Homeweem. Jako by na nás stříleli a přítel Homesick položil své vyděšené tělo na Hondu a vzlétl. Trochu jsem přivázal výfuk a jel za klukama. Dojeli jsme na hranici s Jugoslávií a přítel Homesick po překročení hranice spadl na zem a křičel: „Svobodný, konečně volný“. Museli jsme se vrátit, u každé telefonní budky nebo hotelu volal své matce, která doma v Kampenu neustále telefonovala.
Kouř v horách
Abychom se dostali zpět, museli jsme jet znovu přes hory. Takže hodně lézt. Bart měl Casal, který byl zrychlený na 90 km za hodinu. Protože jsme jeli pomaleji, jel na méně než půl plynu a občas nás vítězoslavně předjel, aby se věci uvolnily. Věděl, že u takto špatně zatíženého dvoutaktu hrozí nebezpečí zauhlování. A to se stalo; rychlý a nadřazený Bart se svým Casalem s námi nemohl držet krok do kopce! Museli jsme ho zastavit, protože chtěl svého španělského plnokrevníka hodit do rokle. Soudruh Rutger měl doma bratra, který trávil spoustu času ‚kudrováním‘ s mopedy; Sám Rutger se z toho hodně naučil. Sundali jsme výfuk z Casalu a byl skutečně kompletně karbonizovaný. Jak jsme ten nepořádek dostali ven? Rutger šel sbírat suchou trávu, strčil ji do výfuku, k Bartovu hněvu, a zapálil trávu kuřáckým Bartovým plynovým zapalovačem. Výsledkem byla velká černá medúza a výfuk vyhořel. Bart šťastný.
Čtěte dál ve 3. části, kde pokračují Rolfova další dobrodružství v kultuře mopedů a jeho cesty.
Je zde velká radost, vše je zde mitzulesen.Natürlich kommen da foute Erinnerungen hoch.Bei mir war die erste auch eine Zündapp in Monza Blau.Das muss so um 1967 gewesen sein.Bis auf eine Fahrt ins Westfalrhein Sauerland )habe ich merkwürdiger Weise keine častěji je těžké to zjistit.
Někdy je dočasná změna určitým vylepšením. Nicméně si myslím, že by to mělo být vždy možné vrátit zpět
Když mi bylo 16 let, koupil jsem si Hondu Amigo, automat s nádrží pod nosičem zavazadel.
S tím jsem jel v létě do Terschellingu s několika přáteli (SS50, C50 a PC50).
Když mi bylo 18, měl jsem CD50 do (tehdejšího) Československa, protože podle historek z baru byla Plzeň ‚to místo‘.
Poté řidičský průkaz na motocykl, výstup z CD zadejte CB350F…
Nyní, po letech, patří PC50 a C310 mezi velké věci.
Krev teče, kam nemá...
No, pěkné příběhy. Kéž by mi bylo stále 18...je mi 71.
V příběhu o Zündappovi a Casalovi je uvedeno, že Casal je Španěl, což bohužel není pravda!
Hardware společnosti Zündapp zakoupila Čína, zatímco software (personál) byl získán díky úsilí a spolupráci
Fa. HUVO (HUberts a VOskamp) skončili v Casal v Portugalsku.
Henk van Kessel nedávno vydal knihu (Život mezi startem a cílem), ve které se o tom mluví.
Podílel jsem se na tom také díky svému přátelství s Jaapem Vooskampem (Van Veen Kreidler a OCR1000 time).
m.fr.Gr. Harald
Skvělé věci, ti Zündappové!
Jsem syn farmáře, takže jako „skutečný farmář“ jste měli na výběr Kreidler nebo Zündapp. V květnu '73 jsem dostal svůj zlatý Zündapp, jeden z prvních s tyčemi mezi hlavou řízení a spodkem bloku motoru.
Párty každý den, každý školní den 3 roky, 20 km na Střední zemědělskou školu v Emmeloordu a 20 km zpět.
Zündapp zemřel (samozřejmě s odstupem času) na konci roku 1977, musel jsem pracovat na 3 směny a do zimy bylo potřeba přistavit auto...
Auta byla nutné zlo, udělal jsem si řidičák A a našel jsem u Gebben pěknou a nepříliš drahou motorku, když byl kolem Vánoc/Nového roku 1978 otevřen nový podnik.
Jasně žlutá Yamaha XS500, takže zase něco žlutého na dvou kolech!
Pak další Yamaha XS650, ale ne na dlouho... řídila jako blázen. Poté téměř 40 let jezdil s Laverdou 1000, skutečným 3válcovým motorem s klikovým hřídelem o 180°. Teď… zase italská, mnohem lehčí, červená, 2-válec a Desmo!
Stejně jako Zündapp, ale o něco větší a rychlejší!
Neslyšel jsem nic o Zundapp sport, s velkou nádrží a který jste museli startovat na druhý rychlostní stupeň. Byly k dispozici i s menší nádrží. Stříbrně šedá s červeným lemováním.