Vzpomínky Rolfa Wassense – 4. část: Marly a cesta do Atén

V této čtvrté části „Vzpomínky na“ Rolf sleduje Wassensovu cestu se svým kamarádem Rutgerem do Atén na Jawě a CZ. Cesta je zavede přes Rakousko, Jugoslávii a na zvláštní setkání na Balkáně. Tato cesta je zkouškou jak pro jejich motory, tak pro jejich nervy.

Další soudruh Rutger, který byl také na zmíněné mopedové výpravě, jel na CZ 175. Vlastně jsme se oba dohodli, že si koupíme CZ 175, ale můj místně známý opravář kol mi to rozmluvil. Rutgerovi se to nelíbilo, ale cestu do Athén jsme s ním udělali společně a cestou jsme zdolali Grossglockner – dolů se muselo dávat pozor, nešlo zpomalit motor. Byly to dvoudobé motory, kde se mazání ovládalo pomocí rukojeti plynu. Plyn zavřený a otáčky = zadřený. Zjistili jsme, že když jsme nechali motor běžet, motor se příliš ochladil. Takže jsme se řítili dolů ve studené mlze s vypnutým motorem. I bez světla. Před zatáčkou krátce zabrzděte a dále nepokračujte. Šlo to docela rychle a bylo to těžší a těžší.

Jeli jsme přes Slovinsko, pak už CZ začala vykazovat známky poruchy. Cesta smrti do Bělehradu byla nebezpečná, po cestě spousta autovraků. Viseli jsme za plynule jedoucím náklaďákem – když mohl předjíždět on, mohli bychom také; absorboval by ránu.

Samozřejmě jsme nevěřili smíšenému mazání ve vzdálených zemích. Přinesl jsem kanystr a grafitový olej Marly. Stál jsem ve frontě mezi auty v dlouhém koženém kabátě, abych natankoval benzín. Přidejte olej, silně protřepejte a poté vložte do plynové nádrže. Nejprve sundejte tankvak a spacák. Podle Motima byl Marly olej prý nejvznešenějším olejem a my tomu věřili. Celkově vzato byla Jawa docela těžká. Když několik oslů najednou šlo po silnici přes vrchol hory na Balkáně, museli jsme jít na krajnici, ale žádný tam nebyl. Docela výzva postavit kolo zpět do vzpřímené polohy. Na Balkáně byly špatné silnice a v zatáčkách byly dlažební kostky nebo sypký štěrk. Jinak by asfalt odjížděly kamiony, což je až příliš nepohodlné.

Kulky kolem uší

CZ už ve Slovinsku trpěla na téměř hřebce, dostali jsme se až do Skopje, ale dál jsme se neodvážili. Chvíli jsme si odpočinuli v Dubrovníku, tehdy velmi krásném městě (ještě nezničeném). Veslování přes Ohridské jezero skončilo úzkostným dobrodružstvím: zjevně jsme se dostali příliš blízko Albánii a zastřelila nás celní loď. V té době (1974) to nebyla pohostinná země.

Horko a noční jízdy

V Tito-Jugoslávii bylo velké horko. Tak horko, že se kola zabořila do špatného asfaltu. Rozhodli jsme se přes den zůstat pod naším stanem u Jaderského moře – ale voda byla také teplá. Jeli jsme v noci a stále bylo horko. Asfalt byl v zatáčkách měkký. Ve Slovinsku jsme se zase otočili dnem a nocí; bylo tam chladněji než na jihu.

Přes den jsme u silnice koupili melouny skoro za nic – byly moc chutné, bylo cítit sluníčko. A trochu chleba, vody a medu. Velmi chutný černý med, ale od toho jsem se měl večer držet dál. Druhý den ráno byl motor pokryt velkými černými mravenci.

Déšť a cesta zpět

Hledali jsme úlevu v Rakousku a to se docela povedlo. Pršelo kočkám a psům, tak jsme se rozhodli jít domů brzy. Projeli jsme noc a domluvili jsme se, že zatroubíme, kdyby tomu druhému hrozilo, že usne. Kritický okamžik pro nás oba byl mezi 2 a 3. Nejprve se Rutger začal kývat směrem k mantinelu. Musel jsem třikrát zatroubit, abych ho probudil, pak se z toho dostal. Pak jsem začal řídit a to samé platilo pro mě. Po třech případech jsem byl vzhůru. Do Apeldoornu jsme tedy dorazili v 7 hodin, kde se naše cesty rozešly. Na poslední chvíli mi praskla pneumatika, ale s takovou motorkou jste si ji mohli sami zalepit na kraji silnice. Moje kožená bunda vydržela 20 hodin prudkého deště! To je výsledek každoročního mazání koženým tukem a kvality kůže, která již neexistuje.

Marly 2

Dost hloupě jsem chtěl něco jiného, ​​i když jsem mohl získat téměř nový blok motoru téměř za nic. Koupil jsem Jawu 364, 350, kde jsi musel mazat středové ložisko zvlášť maznicí. Karburátory nevydržely mrazivé počasí, škrticí klapka se zadřela. 250 měla kryt karburátoru, který netrpěl namrzáním a karburátor zůstal čistý. 350 měla kolem řetězu gumové tunely, taková chytrost. Motor běžel velmi tiše, i když jsme si mysleli, že je to také díky fantastickému oleji Marly. Prodejna motorek v Assenu (TTN, již neexistuje), kde jsem motorku koupil novou, mi to nedoporučila: podle nich je to jen prošlý olej, odpad. Ale naprosto jsme věřili krásným příběhům Motima a samotných Marly. Pak si vzpomenu na burácející smích otce soudruha Luuta pokaždé, když jsme řekli slovo Marly. Jawa 364 byla velmi pěkná motorka, mnohem rychlejší a lépe řízená než 250. Posezení vynikající. Jel jsem s ním na dovolenou do Dánska se soudružkou Luut, ale krátce nato to ducha vzdalo, už po 15.000 XNUMX km. Všechno se zaseklo kvůli černému oleji. Neexistovala žádná shovívavost ani záruka.

Čtěte dál v 5. díle, kde Rolfova dobrodružství s MZ a dalšími motorkami pokračují.

Část 1, část 2 en část 3 stojící tady.

(Článek pokračuje níže fotografiemi)