Maurice Huenen se postupem času stal více než jen ceněným čtenářem AMK. Je součástí skupiny lidí, které jsme také potkali ‚ve skutečném životě‘. Maurice říká:
Bylo to někdy v roce 1981…
Bratranci našeho souseda si koupili Harley, WLA z roku 1952. Kovově modrá a jen civilní verze. Byl to „neběžec“ a cena to odrážela. Věc byla umístěna do garáže našeho souseda, aby se s ní podělal, aby znovu ožila.
Hádáte správně: uvést to do života nebylo snadné. Už je opravdu omrzel ten fibula-rachotící kickstarter. Přestože udeřil „po zážehu“, udeřil častěji. A když nastartoval, chtěl se najednou otočit dozadu a ze vzduchového filtru u karburátoru šlehaly plameny. Osoba, která se snažila směs uklidnit škrtícím ventilem, zatímco druhá osoba do ní kopala, dostal plameny přímo do rozkroku. Bylo suše konstatováno, že stál před žhavějšími ohni. Stejně by ta mrcha nechodila.
Všichni se střídali v zapůjčení své čerstvé startovací nohy. já taky. Dal jsem tomu hřebce, po kterém se V-blok rozhodl vrátit úder. Silným švihem jsem byl odhozen přes volant, moje intimní partie bolestivě tvrdě narážely do volantu. Příjemný pocit byl opravdu něco z jiného světa!
Po pár dnech se přišel můj otec podívat. Analyticky se podíval na to, co se děje, a zeptal se: "Kluci, je možné, že je hřídel rozdělovače o půl otáčky ve špatné poloze?" Zaznělo rezolutní: "Ne!" Můj otec ho stejně rozhodně zatáhl za zadek a chápavě přikývl, něco jako: To ještě nevím.
Šli jsme z jedné příjezdové cesty na druhou, a když jsme pracovali ve vlastní garáži, najednou jsme slyšeli hlasitou kletbu z 'Harley strany': "Bože... má taky pravdu!" Okamžitě jsem běžel za Harley boys. Ukázalo se, že náprava byla skutečně o půl otáčky špatně. Rozdělovač byl zvednut, náprava otočena, rozvaděč vyměněn a zapalování rychle přečasováno. Velký okamžik nadešel.
Harley dostal kopanec do startéru, po kterém najednou ožil. Odpadky, které po tisících kopancích skončily ve výfuku, byly spáleny a spotřebovány. Krátký plamenný projev, po kterém následovala minutová produkce kouře, pořádně namazaný dvoutakt absolutně zbledl. Harley žil! Helma šla dál a sousedův synovec s ní odjel. Když Harley pomalu mizel z dohledu, kouřová clona označovala vzdálenost ujetou na několik dalších minut, jako strouhanka Jeníček a Mařenka. Ulice se plnila modrou párou, kam až oko dohlédlo.
O deset minut později jsem ho slyšel vrátit se. Kouř kolem našich hlav teď zmizel a z lehce praskajícího Harleye se linula nezapomenutelná nostalgická vůně. Druhý den jsem byl požádán, abych to chvíli řídil, protože nesynchronizovaná převodovka správně neřadila. Šestnáct let stará a bez řidičáku... Věc by stejně prošla generální opravou, takže poškození krabice nebylo tak hrozné. V každém případě by to bylo v pořádku.
Nastoupil jsem, jediným kopnutím odstartoval WLA a odjel, jako bych nikdy nic jiného neřídil. Jakmile se dostal do rychlosti, musel se dát ostře doleva. Stiskl jsem přední brzdu, ale bez odezvy. Vylekaný, ale vypočítavý jsem zavolal na pomoc zadní brzdu. Najednou to zablokovalo zadní kolo. Pustit a znovu opatrně ovládat zajistilo dostatečné zpomalení, po kterém jsem mohl úhledně vjet a projet zatáčku.
Otočení na silnici trvalo zvyknout si. S lehce prokluzující nožní spojkou a kontrolou brzd jsem zatočil Harleyem. Pyšný jako pes se sedmi ocasy jsem ho zaparkoval před jeho majitelem a oznámil mu své poznatky. Majitel Harleye stále řval smíchy, protože dopředu přesně věděl, jak bude brzdění probíhat. Ahoj!
O týden později se bratr majitele Harleye vrátil z projížďky na motorce. Úplně zpocený zaparkoval Harleye na naší příjezdové cestě. Baterie byla vybitá, takže musel tlačit kilometry. U šálku kávy se zeptal mého otce na příčinu. Rozvrh byl zahrnut. Můj otec tiše zapálil žeton. Po prostudování rozvrhu jsme všichni tři zamířili k Harleyi. Dráty byly zkontrolovány. Sehnal jsem nějaké nářadí a sundal kryt alternátoru. Můj otec ukázal na svorky pod krytem a řekl: „Jen prohoďte ty dva dráty dohromady. Pak to udělá znovu."
Sousedův synovec se na něj nevěřícně podíval, když jsem rychle vyměnil dráty a nasadil víčko. Dohodli jsme se, že ho budu tlačit. S hlasitým praskáním z výfuku Harley znovu ožil. Multimetr byl připojen a ano: baterie byla správně nabita. Nebylo potřeba žádné další tlačení. Jeho bratr na té věci musel jezdit dalších třicet let!
Suma sumárum, je pochopitelné, že na tu motorku nikdy nezapomenu. Dokonce nezapomenutelné. Motocyklový virus mě nemilosrdně nakazil!
To s tou SPZ by samozřejmě šlo, netuším. Dotyčný Harley mi udělal něco, co mi dalo život. Definitivně ve mně probudil lásku k motorkám. Proto nezapomenutelné. To, že jsem se následně stal něčím jako fanouškem boxerů, nemá nic společného se samotným Harleyem, ale s cenou takových věcí. Ale také s dostupností dílů a tak dále. Důležité bylo, že měl vespod dvě kola a že by byl podstatně rychlejší než moje mopedy. Ach ano, tady nebylo kam uložit tři kolečka, takže dvě kolečka by se hodila. Podláskou v tom všem je preference dvouválcových motorů. Proč? Prostě pocit dvouválcového motoru. Subjektivní. Tak ochutnejte. Tito němečtí boxeři tento požadavek splnili, ukázali se jako docela spolehliví, měl jsem je rád a stali se mými tažnými koňmi, o které se dodnes s velkou technickou láskou starám. Kdybych měl Harleye, bylo by to samozřejmě úplně stejné. Stejně jako se můžete dočíst ve všech příbězích a popisech v AM Klassiek. Dobrá práce lidi! 😊
Je to láska, o které jde!
WLC nebo WLA, idd bwjr. samozřejmě během válečných let 2. světové války. Ale úžasný příběh! Velmi pěkný starodávný motocykl, možná ikona!!
No, pěkný příběh, ale WLA z roku 1952 nevypadá realisticky. Registrace 1952 funguje lépe. Nevím, jestli to souvisí s fotkami a příběhem, ale opravdu vidím WLC s výměnnými koly a brzdami Ul/Bigtwin. V příloze je další WLC, moje, s mými dcerami už dávno😀
Posledním rokem výstavby WL a tedy i A… byl rok 1952.
Myslím, že toho roku se jich vyrobilo asi 15.
Válečná bestie s pozdější registrací mi připadá jako pravděpodobnější tento případ.
WL je jako všechno z té doby úžasně jednoduché; s příslovečným kladivem a šroubovákem.
Navíc; bez ohledu na to, jak jsou opotřebované, stále se otáčejí a běží.
Zřídka je nechali, jednou ztracenou řetězovou rybu, která nechala řetěz na ulici, a spálené dynamo (jejich vlastní hloupá chyba).
Rychlost? Ne, kouzlo? Jistě!
Sním pryč.... WLA, WLC WL Waddannook
Ahoj Keesi, v mlze let... Děkuji. A doufám, že dcera a Harley jsou stále úplně v pořádku
Harley je stále v provozu, stejně jako dámy. Mezitím je tu nová generace, která je fotogenická. A vnuk má technické zájmy.