Vespa 400 (1961) – Trop belle!

„Novinka v Nizozemsku,“ napsal v roce 1959 dovozce NEGA z Roermondu o Vespě 400. Mikroautomobilu, vyvinutém stejnými konstruktéry, kteří se proslavili světem díky skútru Vespa. Přechod ze dvou na čtyři kola byl odvážný, ale logický: kompaktní, chytrý a technicky sofistikovaný. Vespa 400 nebyla vyrobena v Itálii, ale společností ACMA (Ateliers de Constructions de Motocycles et Automobiles), francouzskou dceřinou společností Piaggio. Všechno na tomto malém voze splňovalo požadavky své doby: bylo cenově dostupné, úsporné a překvapivě vyspělé.

Ekonomický dopravní prostředek

Vespa 400 byla vybavena vzduchem chlazeným dvouválcovým dvoutaktním motorem o objemu 393 cm3 a výkonu přibližně 14 koní. To jí umožňovalo dosáhnout maximální rychlosti přibližně 80 až 90 km/h v závislosti na podmínkách. Víc nebylo potřeba. Vůz nabízel sedadla pro dva dospělé a za nimi prostor pro zavazadla nebo třeba dvě malé děti. Praktický a efektivní. Model Tourist byl v Nizozemsku nabízen v roce 1959 za přibližně 3 790 guldenů. Cena, kterou si dnes můžete koupit na akcích s klasickými vozy nebo u specializovaných prodejců, ukazuje, jak vzrostla obliba tohoto typu.

Původní auto

Tento exemplář je tak originální, že se s ním už jen zřídka setkáte. Má svůj první lak, interiér, který stále vypadá prakticky jako nový, a najeto pouhých 53 000 kilometrů. Navíc je Vespa 400 stále registrována ve Francii, což jen posiluje její příběh. Auto nyní vyzařuje čisté vintage kouzlo; ne restaurovaný lesk, ale poctivou patinu dobře zachovalého dobového kusu. Mistrovské dílo ve stylu své doby.

Obraz doby

Po druhé světové válce daly další impuls rozvoji mikroauta zejména Německo a Itálie. Nabízela lepší ochranu před povětrnostními vlivy než motocykl, byla ekonomická na provoz a zároveň pohodlnější. S rostoucí prosperitou se měnily i touhy. Rodiny měly více peněz na utrácení a toužily po větších a všestrannějších autech. Mikroauto pomalu ustupovalo do pozadí. Už nešlo o vlastnictví „jádného“ auta, ale o řízení „takového“ auta.

Zájem je k nezaplacení

Vlastnictví není vždy nutné. Jako nadšenci do těchto ocelových krás si je můžeme plně vychutnat v muzeích, na prohlídkách klasických vozů, kde si je ostatní viditelně užívají, a na mnoha výstavách klasických vozů. Toto nadšení se nedá vyjádřit eury. Čistý zájem, opravdová láska k danému předmětu, zůstává k nezaplacení...

(Níže je několik dalších obrázků)