Těsně po druhé světové válce Jawa představila Pérák. Pérák znamená 'opeřený'. Právě toto zadní zavěšení mu tehdy dalo jméno, které ještě nebylo všude hojně používané. Pérák byl zcela nový design (doslova tajně pod nosem německých okupantů), s nímž si Jawa po 2. světové válce vydobyla náskok na délku ulic před globální konkurencí, která opět nabírala byznys s předválečnými modely.
Jawa se stala lídrem i ve sportu. Bohužel značka uvízla v bažině socialisticko-komunistických principů a byrokracie. Ale v zemích jako Indie se nadále masově stavěly na základě licence a prodávaly jako jednoduchá a spolehlivá motorová vozidla. Dvoutaktní Jawy tam byly – a jsou – čisté spotřební zboží.
V Evropě bylo nejnižším bodem, že odvézt Jawu na vrakoviště byl příliš velký problém. Známe někoho, kdo v té době jezdil každý týden vyzvedávat Jawy na místní vrakoviště. Je třeba na rovinu říci, že to nedělal s jasnou vizí budoucnosti. Farmářův syn Henk nebyl příliš ostrý za obočím kvůli dlouhým a příliš blízkým vztahům mezi bratranci a ostatními členy rodiny. Ale měl mnoho Jaw.
Jawas šel z několika set guldenů na několik set eur. A pak přišla trocha nostalgie... Tu ale smyla vlna tsunami melancholie v dnešních samostatných zemích České republiky a Slovenska. Tamní krajané si uvědomili, že po pádu komunismu své dědictví promarnili. A protože vřele přijali kapitalismus, byli v bývalých domovinách lidé, kteří byli nejen zaplaveni nostalgií, ale také eury.
Tak se jim podařilo rozdělit svou šťastnou chtivost konkrétně mezi typy Jawy, které považovali za nejdůležitější/nejkrásnější/nejvzácnější podle historie a vkusu.
Základní myšlenka byla: čím starší, tím lepší; čím vzácnější, tím lepší; a nejlépe tovární nebo dobový originál. A čím krásnější, tím lepší. Lesk showroomu vs. patina... Takové věci. Viděli jsme Jawu Californian 350 (která byla ve skutečnosti navržena tak, aby přitahovala tvrdou měnu z kapitalistického Západu, a proto byla „lokálně“ prakticky nesehnatelná), jak byla sražena v aukci za 9.800 1.999 eur. V té době stál nový stroj XNUMX XNUMX guldenů.
Předtím tu byl příběh Pérák a Ogar. Takže Péraky byly ty stroje, o kterých Němci věřili, že jsou vyvíjeny pro SS. Se zbrusu novým blokovým motorem 250 ccm, předním a zadním odpružením (Perak = 'pružina'), spolehlivým, ekonomickým a zcela aktuálním. S dvouválcem o objemu 350 ccm se z Péráka stal Ogar. A 'Ogar' je v polsko-česko-slovenském koutku pro loveckého psa nebo něco jako opravdu drsňáka.
Mnohým Pérákům a Ogarům byly v určitém okamžiku jejich života poskytnuty čerstvější bloky. Všechno to do sebe bezchybně zapadá. Hardcore kluci to nemají moc rádi, ale lidé, kteří chápou koncept „časového originálu“, jsou v pohodě.
Silně plechové Jawy z padesátých a šedesátých let měly stále velký uživatelský faktor. Poskytovaly spolehlivou a dostupnou dopravu lidem, kteří si ještě nemohli dovolit auto. Od modelů 634 dále dostávaly Jawy – většina z nich měla pro exportní účely dvojité motory o objemu 350 ccm – modernější styl. Ale byly již technicky velmi zastaralé, bez ohledu na to, jak chytré a promyšlené některé části byly. Stroje 634-638 zatím sběratele lokálně nezlobily. Kolem toho ale vyrostl jakýsi kult. A na kola se dávají velmi pěkné příklady.
Červený styl, modrý styl a několik dalších barevných schémat má moderní plast vypadá nejimplementovaněji. A jsou nejméně vyhledávané.
Nové Jawy se mezitím stále vyrábějí v Indii a přes Prahu. A to je hezké vědět. A docela chamtivý.
Neváhejte a dejte mi vědět, zda byste chtěli také gramatickou nebo stylistickou revizi!
Jawa Pérák byla moje první motorka. V roce 1965 mi bylo 12 let a v neděli odpoledne jsem navštívil místní bleší trh (organizovaný skauty). Byla tam Jawa z roku 1949, kterou dala k dispozici starší paní, které zemřel manžel. Jawa byla v kůlně několik let a teď jí bylo dovoleno jít za obrovskou částku f 7,50 na podporu skautingu. Protože jsem byl členem skautů, mohl jsem si vzít Jawu domů a vybrat peníze (tolik peněz jsem samozřejmě s sebou neměl). Šel jsem domů s Jawou a vrátil se zaplatit. Jawa stála v naší kůlně mnoho let a byla každou chvíli důkladně vyčištěna a občas nastartována. Když mi v roce 16 bylo 1969 a dostal jsem k narozeninám moped Tomos, moje láska k Jawě skončila a dostala se k obchodníkovi s kovovým šrotem, který každý týden brázdil ulice s dodávkou.
V příběhu Jawa je jedna velká fantazie, která se zdá být velmi vytrvalá. Realita je taková:
Jawa měla od počátku 30. let velmi dobré kontakty s DKW. Vozy Jawa byly založeny na technologii DKW.
Motocykly Jawa z 1929. let byly založeny na britské technologii Villiers (kromě prvního modelu z roku XNUMX, což byl ve skutečnosti německý Wanderer)
Když byla Česká republika (Sudety) koncem 30. let okupována Němci, sloužila továrna JAWA k válečné výrobě (zbraně a střelivo). Byli jmenováni inženýři DKW, kteří zkonstruovali levný a jednoduchý motocykl pro použití vpředu.
Bylo vyvinuto několik prototypů, 250 ccm singl a 350 ccm twin v roce 1939. Bývalý model, 250 ccm single, byl uveden do výroby a několik tisíc bylo dodáno na frontu v Rusku v roce 1940 a následujících letech. Sklady Jawy byly plné dílů pro sériovou výrobu a po skončení války v roce 1945 bylo připraveno k dodání v Field Grey přibližně několik tisíc exemplářů.
Jawa přelakovala první pažbu Field Grey na Jawa Red a prodávala ji jako Pérák. Jawa byla první značkou, která hypermoderní motocykl dodala veřejnosti v roce 1945. Z obrovské zásoby dílů se smontovaly další Jawy a Jawa pokračovala ve výrobě dílů pro ještě další Jawy. Takže vážení lidé, Jawa Pérák je vyvinuta a vyrobena techniky DKW v české továrně Jawa.
Dvojče 350cc se také začalo vyrábět v roce 1947 jako Ogar (což byla tehdy ještě nezávislá značka). Na žádost Rusů, kteří do té doby převzali Českou republiku, byly JAWA a Ogar sloučeny a název změněn na JAWA Typ 11 a Typ 12.
Píšu knihy o automobilové a motocyklové historii, které nepropaguji, protože ve svých knihách používám obrázky z internetu. A ukazuje se, že jde o trestný čin (tzv. obrazová práva), za který hrozí přísné tresty.
Doufám, že tento text zobrazíte v „Auto Motor Klassiek"Aby pohádka Jawa konečně přestala existovat. Občas slýchám divoké fantazie, že Jawa tajně vyráběla motorky ve sklepě a za dřevěnou přepážkou v továrně. A dospělí ten nesmysl přijímají za pravdu."???
doufám
350 dvojče. To byla motorka, na které jsem měl pár lekcí v 72, dvojité ovládání, instruktor na zádech a pak jsem na ní udělal poslední test. (2x) Nikdy jsem neměl chuť posunout tu věc, ale bylo to geniální! Proto zůstává nesmazatelnou vzpomínkou.
Ogar byla vlastně samostatná značka, kterou převzala Jawa. Navíc je příběh správný.
Zapomněl jsem zmínit, že Jawa byla nějakou dobu nejvyráběnějším motocyklem na světě. Sovětský svaz jich dovážel 100.000 XNUMX ročně, jejich vlastní IZH byl založen na technologii Jawa. Mezi speciální prvky patřila maznice Oilmaster, zapouzdřený řetěz a pedál řazení, který také sloužil jako spojka a startér.
No a ve srovnání s přemírou krásných a rychlých japonských aut musela značka ustoupit. Jawa 638 jela za pouhých 125. Byl to dříč. Spolehlivé, cenově dostupné, ekonomické, snadno se udržují, to jsou samozřejmě jiné vlastnosti než křiklavé a rychle a rychle opotřebované.
Byla to moje první motorka, Jawa 250, 1 válec, bylo mi 13 let, byl to dárek od mého otce, kompletně předělaná silniční motorka na motokros, ta věc byla odněkud z roku 1955, ale to nezkazilo zábavu, měla hrbolaté pneumatiky, široká motokrosová řídítka a otevřený výfuk, měla větší výkon, než jsem se s tím dokázal naučit jako zkušený jezdec. v Händelských lesích a na okruhu Gemert a jezdil to od vesnice k vesnici přes brabantské lesy, to bylo v té době docela normální, až jsem na tom jednoho dne jel po veřejné silnici v Händelu a zastavil mě policista, řekl mi, že musím jít domů pěšky, jinak by řekl matce, že jsem byl přistižen na veřejné cestě, neměl jsem opravdu chuť jít domů za benzinem, protože jsem pravidelně jezdil domů k matce. Asch v Händelu. Jawa byla velmi speciální motorka, dalo se zasunout řadicí páku směrem k bloku motoru a vytáhnout ji nahoru a pak to byl kickstartér, kickstarter, který měl speciální vlastnost, že když se ovládala řadicí páka a držela se v chodu, tak dole nebo nahoře, pak to byla také nožní spojka, kterou jste mohli také uvolnit, 1 páka, která má na motorce tři různé funkce, jen Jawa měla a má to, skvělý design. Pěkný příběh o tom je; že Jawa při startování vrátila úder a to byla krutá rána, v tenisce jsem měl háček, otec se na to se smíchem podíval a řekl mi, že nejsem muž a že mi ukáže, jak na to, výsledkem bylo, že Jawa udeřila zpět a otec byl katapultován přes sedlo a jeho dřevěný dřevák byl rozpůlen. Mimochodem, moje Jawa nepřežila zub času, řetěz se přetrhl a zasekl v rámu, kvůli čemuž se v převodovce ulomilo ozubené kolo a už se mi na něj nepodařilo sehnat nové a vše bylo odvezeno do kovošrotu. Tato první motorka se mi vryla do paměti jako kotva, kterou nelze nikdy vytáhnout z mořského dna a předurčila můj další motorkářský život a na motorce jezdím dodnes, i když s elektrickým startérem, protože levou nohu mám dodnes traumatizovanou tou Jawou.
Byla to moje první motorka, Jawa 250, 1 válec, bylo mi 13 let, byl to dárek od mého otce, kompletně předělaná silniční motorka na motokros, ta věc byla odněkud z roku 1955, ale to nezkazilo zábavu, měla hrbolaté pneumatiky, široká motokrosová řídítka a otevřený výfuk, měla větší výkon, než jsem se s tím dokázal naučit jako zkušený jezdec. v Händelských lesích a na okruhu Gemert a jezdil to od vesnice k vesnici přes brabantské lesy, to bylo v té době docela normální, až jsem na tom jednoho dne jel po veřejné silnici v Händelu a zastavil mě policista, řekl mi, že musím jít domů pěšky, jinak by řekl matce, že jsem byl přistižen na veřejné cestě, neměl jsem opravdu chuť jít domů za benzinem, protože jsem pravidelně jezdil domů k matce. Asch v Händelu. Jawa byla velmi speciální motorka, dalo se zasunout řadicí páku směrem k bloku motoru a vytáhnout ji nahoru a pak to byl kickstartér, kickstarter, který měl speciální vlastnost, že když se ovládala řadicí páka a držela se v chodu, tak dole nebo nahoře, pak to byla také nožní spojka, kterou jste mohli také uvolnit, 1 páka, která má na motorce tři různé funkce, jen Jawa měla a má to, skvělý design. Pěkný příběh o tom je; že Jawa při startování vrátila úder a to byla krutá rána, v tenisce jsem měl háček, otec se na to se smíchem podíval a řekl mi, že nejsem muž a že mi ukáže, jak na to, výsledkem bylo, že Jawa udeřila zpět a otec byl katapultován přes sedlo a jeho dřevěný dřevák byl rozpůlen. Mimochodem, moje Jawa nepřežila zub času, řetěz se přetrhl a zasekl v rámu, kvůli čemuž se v převodovce ulomilo ozubené kolo a už se mi na něj nepodařilo sehnat nové a vše bylo odvezeno do kovošrotu. Tato první motorka se mi vryla do paměti jako kotva, kterou nelze nikdy vytáhnout z mořského dna a předurčila můj další motorkářský život a na motorce jezdím dodnes, i když s elektrickým startérem, protože levou nohu mám dodnes traumatizovanou tou Jawou.
Takový nový Pérák není vůbec špatný!
Kolik by něco takového stálo?
Jen jsem se na to podíval; téměř 7000,- €! No, možná ne. Právě jsem to probíral s mým Shadow750ACE, on nesouhlasí.
Takový nový Pérák není vůbec špatný!
Kolik by něco takového stálo?
Měl dvě CZ, 125 a 175 ccm. Jezdil s radostí. pak kalifornie. řídil úžasně a rychle, když jel.
Docela vysoká spotřeba na tak malý motor, 350 ccm.
Lidé v zemích bývalého východního bloku byli zjevně velmi rádi, že vlastní jedno z těchto místně vyráběných vozidel, stejně jako my jsme spojeni se starými vozidly…. byla to jiná doba a pro mnoho lidí i šťastná doba....
Měl jsem párkrát CZ 175 cv z roku 1965. Pěkný motor a navíc úsporný. Je snad logické, že u JAWA a CZ byla použita technologie DKW. DKW byla v té době významným výrobcem motorů a automobilů. DKW byla také součástí Auto Union, která zahrnovala také Wanderer. Jednou jsem slyšel, že JAWA znamená Janusz Wanderer.
Ostalgie je krásný pojem: vše, co kdysi přišlo zpoza železné opony a na co se tu koukalo jen se skřípnutým nosem, s malým úsměvem nebo bez něj, se nyní vrací na východ za dospělé ceny.
Jawas, Trabis, Wislas a PMZ; bývalí občané východního bloku padají přes sebe a dychtivě otevírají své peněženky.
Šílenství…