Je konec ledna. A USA A mají nového prezidenta. OBNOVENÍ: Je zima nepříjemně vlhkým způsobem. Pronikavě chladná. Pronikání. Dříve. Zimy bývaly brutálně studené. Ale pak jsem jen pokračoval v jízdě v systému vrstvení, který byl v té době mezi motocyklisty běžný: spodky, dlouhé spodky, pyžamové kalhoty, džíny a PVC kalhotky do deště (žluté). Něco podobného bylo provedeno nad pupkem, přičemž oblast hrudníku byla navíc chráněna několika novinami.
Slepé uličky, ruce a nohy byly vždy bolavými body. Ale s nadměrnými armádními botami a (trojitými) dvojitými ponožkami byste mohli jít daleko. Pár gumových návleků vše završil. Protože je jen jedna věc horší než studené nohy: studené mokré nohy.
Ve skutečnosti existovala pouze jedna dobrá možnost ochrany rukou: 'Hippo Hands'. Velmi velké objímky řízení, které by dobře zvládaly faktor chlazení větru.
Od ramen, těsně pod očima až těsně za ušní lalůčky, jsi si omotal vlněný šátek. Dýchání přes toho jezevce dávalo na jaře velmi zvláštní chuť a vůni.
Obličejový štít byl pro nositele tryskových helem nutností. Finančně lépe situovaní lidé nasazovali hlavy do celoobličejové helmy a často jezdili podle mrtvého počítání kvůli útoku na hledí.
Výsledkem bylo, že jste dorazili úplně otupělí. Rodiče mě jednou museli zvednout z motorky, protože jsem nemohl sám sesednout.
Nyní máte oblečení, které je odolné proti arktické bouři. Rukavice, boty s vyhříváním. Vyhřívaná sedadla kamarádů. A vynikající ochrana proti větru díky kapotáži, která prošla dalšími lekcemi v aerodynamickém tunelu.
Takže teď je špatné počasí. Ale možnosti, jak se proti tomu bránit, jsou obrovské. A drahé. Zřejmě jsou na to ale peníze dostupné jinde. Odpuzuje mě na mé velmi chlupaté (teplé!) hrudi utratit tolik peněz za oblečení/ochranu, za kolik bych si mohl koupit motorku. Zimní jízdy jsem tedy v podstatě uzavřel. Ale teď mám zpátky svůj oblek Husky Difi. Půjčil jsem to synovi, když jako chudý student dojížděl větrem a počasím na Hondě o objemu 125 ccm. Nyní má E-Kia od De Zaak. A to je pro motorkáře ztraceno.
Poprvé jsem viděl ty zateplené kombinézy Husky na Elefantentreffen nebo něčem zimním. Obyvatelé těchto šatů vypadali příjemně a spokojeně. Muselo jim pomáhat i to, že skoro seděli se špičkami bot u táboráků s dolitým svařeným vínem a rumem, ale stejně.
Můj Husky pěkně nastydl nejprve mě a později i syna. A teď je můj ohřívač zpět. Samozřejmě stále sedí a právě jsem to vyzkoušel. Jen na mou zimuvzdornou kaši. Protože jak silný vítr si chcete dát na své klasiky?
Do Velpu jsme šli s párem dobrých bot, obnošených rukavic, pár metrů vlněné kravaty a extra čistým kšiltem. V Roadrunneru byla káva. Zpáteční cesta také proběhla v pořádku a doma mi opravdu zima nebyla, ale bylo příjemné sedět u kamen na dřevo.
Mám zpět termo kombinézu. Zdá se, že jsem stále odolný vůči zimě. Ale mohl bych spadnout na místě, pokud sednu na motorku před 15. březnem.
V garáži se zapne topení.
Trvalo to asi padesát let.
Tento majitel už ale v zimě na motorku nesedá.
Můj Husky může odejít do důchodu.
A tak přišel z Utrechtu
Myslím, že se s tím taky dá žít!
Jak krásný příběh opět Dolf, a tak rozpoznatelný. Na motorce (Ducati 900, to taky! 🤣) jsem jezdil do práce za každého počasí a v zimě jsem jen klouzal a klouzal. Musel jsem se zbláznit, protože teď na to nemůžu přestat myslet! V současné době zůstává motor v zimě v kůlně.
I muži se mohou učit!
Vlastně jsem měl překvapivě málo zimního oblečení na motorku. Má kožená bunda mi málem přirostla. Stejně jako kožené kalhoty. Pod tím byla kombinace džínů a tlustého vlněného svetru s izolačním materiálem „Jet-Set“, než si oblékl koženou bundu a kožené kalhoty. To fungovalo dobře. Nicméně po 25km to bylo trochu u konce. Nemluvě o těch 37 km k mému šéfovi. Zpočátku jen kožené rukavice, vlněné ponožky v kožených motorkářských botách od Sidi, ale žádná skořepina při -12 degC. Jakmile jsem dorazil, stačil jsem vykopnout boční stojan a vešel dovnitř. Ruce mi bolestivě rozmrazují a ústa mám ztuhlá jako tlusté sobotní noviny. Kolena byla ve zmrazeném úhlu. Ne, první půlhodinu se mě na nic ptát nemuseli. Brzy dorazily vyhřívané rukojeti. Teď už to bylo téměř proveditelné. Nemohl jsem spočítat, kolikrát jsem dorazil k šéfovi promočený. Nakonec jsem si koupil kombinovanou kombinézu do deště od Aldi. Jedna z mých nejhezčích investic! Přes to a byl jsem „důkaz bomby“. Blauwtje se nechal zahřát za horkými výrobními lisy. V třeskuté zimě tedy nebyly žádné startovací problémy 😊
Pěkný, pozitivní konec!
V letech 1984-1985 budu na vojně v Seedorfu. Každých pár týdnů, když jsi měl dovolenou, jsem jezdil na Suzuki GT750 z Amsterdamu do Seedorfu. Po cestě dvakrát natankujte (cca 440 km), protože to zařízení jelo přibližně 1:6, zvláště pokud jste v Německu otevřeli plyn. Ale každopádně v zimě 1985 s teplotami pod nulou a prudkým deštěm po cestě to byla hrůza. Žádný kokpit, armádní oblečení a pracovní montérky z PVC navrchu. Plastové pytle přes moje rukavice a hrudník. Zip v overalu nebyl voděodolný a v rozkroku mi zůstala loužička vody. Když jsem dorazil do Seedorfu, zaparkoval jsem Suz, vystrčil nohu a přepadl. Noha a koleno prostě přestaly fungovat z chladu. Zvedli to někteří kolegové a položili to na teplý radiátor uvnitř. Po půl hodině odmrazování to bylo zase v pohodě.
Dnes jezdím na Hondě DN-01, ale jen když je hezké počasí. Taky CZ 125 z roku 1964, ale to je spíš na opravdové hobby vyjížďky.
Ve skutečnosti jsme veteráni, kteří potřebují vedení, terapii, pohodlí a teplo! Pěkné počasí je skvělé!
měl jsem:
- obleková bunda Alpinestars s podšívkou, kterou lze zapnout/vypnout
-Gerbing elektricky vyhřívané rukavice
- Tepelný tah
-Tepelné ponožky s botami Bering
-a krční límec, který ti spadl přes hruď.
- PC800
Vše ze známého bazarového serveru MP za méně než 500 € (ex motocykl)
Takže to opravdu nemusí stát moc!
PC800 mi připadá jako skvělá koupě. Máš pravdu. Ale stal jsem se alergickým na chlad. Slyšel jsem příběh o „svalové paměti“…. Taková zima...
V kruté zimě roku 1984 byl o výuku v autoškole Joop Hagen (Vaasen) malý nebo žádný zájem, a tak učinil nabídku; 10 lekcí + zkouška za 250 zlatých. Připadalo mi to jako něco a taky jsem to věděl. V té době jsem ještě kouřil cigarety, ale po první lekci jsem nemohl točit s pár zmrzlými prsty. Po tom prvním, po hodině s paní Hagenovou, jsme se směli ohřát v kuchyni paní Hagenové kávou a kouřem, který předvaloval kouř, což bylo v té době ještě možné.
Na motorce jsem se oblékl „teple“ jen s pláštěnkou, samozřejmě příliš málo.
I když jsem se neustále pohádal se sluchátky, která mi neustále vypadávala, stejně jsem napoprvé prošel.
Joop Hagen! Tam jsem si v roce 1990 udělal i řidičák na motorku!
Skoro jsem přestal kouřit pěkně!
Ke své práci jezdím ještě celou zimu na relativně moderní motorce (2008). Motorku nechávám na pokoji, jen když bouří. Se systémem vrstvení pracuji stále, jen za vyhřívané gripy jsem utratil pár kaček.
Jen klasika zase vychází až když je 100% jistota, že na silnici není solanka.
gr
Reinder
Motocyklové oblečení je samozřejmě také mnohem lepší. A nějakou dobu tu nebyly žádné prohlídky jedenácti měst. Doufám ale, že si svou klasiku už brzy zase zajezdíte ve 20 stupních
Úžasně napsané!
To „zimní oblečení“ mi připadá velmi povědomé. Pak také trpěl hodně, příliš velkou zimou. Ale tak to šlo. Příliš skromný a příliš chudý. Tomu je nyní konec a je to úplně naopak. K dispozici je příliš mnoho peněz a super oblečení.
Přesto by se nějaké peníze navíc hodily. Stále je na prodej tolik krásných věcí! A naštěstí je skoro jaro
Ano, Dolfe, stále si pamatuji ty šaty a cyklistické šortky asi polovinu Zeemanova inventáře. Modrý. A s těmi sloními mušlemi kolem našich drápů na Nurburgring. Když. Ale taky už nevycházím na ulici kolem nuly s těžkou.
Ale máte důkaz, že jste to udělali!
Pouze 16. března?
22. ledna a jako předpenzionář jsem si udělal rychlou prohlídku... ve Španělsku přes své parkoviště.
Kurva zima v Nizozemsku!
Můj starý Shadow750ACE si tu vede skvěle