Bambino 200. Miniaturní auto se třemi koly a holandským nádechem.

Během 200. let byla v módě trpasličí auta. Tvořili hezkou alternativu k motorovým skútrům nebo německy: Motorroller. Výrobců malých vozů bylo několik. Jedním z nich byl NWF 1. Tento Fuldamobil S200, vyrobený na základě licence ve Wilhelmshavenu a Lohne a přejmenovaný, prodal Henk Albronda v Nizozemsku pod názvem Bambino XNUMX.

V rámci denního provozu se s Bambino 200 téměř nesetkáte, nebo spíše: šance je velmi malá. V Nizozemsku je ještě pár funkčních kopií známých a jeden najdete také v sekci trpasličích vozů v Louwmanově muzeu v Haagu. První myšlenka, která vás napadne, je: "Hej, Fuldamobil, jak pěkný!" Není žádným překvapením, že tato myšlenka přichází na mysl. Ale je to Bambino, vlastně dovezený Fuldamobil S1 (nebo NWF 200, chcete-li).

Připojení Alweco a NWF

Během 200. let měl Nizozemec Henk Albronda impérium. Jednalo se o obchodní společnost Hostaco v Rotterdamu a stavební společnost Veghel Alweco. Albronda se rozhodl proměnit licenčně vyráběný NWF 1 (ve skutečnosti Fuldamobil S200 s jiným jménem) v obchodní model, hodně budoucnosti viděl v malém levném voze, jehož dovoz měl zpočátku v rukou MVH z r. Deventer. Albronda tuto činnost převzala. Ve skutečnosti chtěl sestavit tříkolku, která byla postavena v licenci NWF ve Wilhelmshavenu (a jmenovala se NWF XNUMX) v Nizozemsku. To se nikdy nestalo. Řada těchto trpasličích nákladních vozů z Wilhelmshavenu však skončila ve Veghelu přes Rotterdam, na montážním místě Albronda. Tam dostali jmenovky Bambino. Ty byly poté prodány v Groothandelsgebouw v Rotterdamu.

Optimismus a předběhnutý realitou

Fuldamobil ve Fuldě začal vyrábět malá auta počátkem padesátých let. A v červenci 1953 se objevil Fuldamobil S1. Lidé na to měli velká očekávání, protože malá motorová vozidla s uzavřenou karoserií byla stále oblíbenější. NWF ve Wilhelmshavenu koupila licenční práva, očekávala od auta hodně. Kromě toho NWF otevřela druhou pobočku v Lohne, kde byly vyrobeny pěkné zásoby Fuldamobil S1/NWF 200. Ukázalo se, že se těžko nosí, tricyklový humbuk byl brzy na ústupu. NWF zkrachovala na konci roku 1955. Henk Albronda, který se již zaměřil na spolupráci s NWF, koupil zbývající zásoby 200 kopií NWF z konkurzní podstaty. Až do roku 1958 bylo tedy možné v Nizozemsku objednat nové Bambino, které bylo vyrobeno již v roce 1955.

Hliníková karoserie, trubkový podvozek

Fuldamobil S1/NWF 200/Bambino 200 byl malý vůz s lehkou kovovou karoserií, se třetími dveřmi vzadu. Vůz měl sedadlo s místem pro dva dospělé a (malé) dítě. Dále měl vozík dvě malinká přední kola a jedno zadní kolo. Přední i zadní náprava byly obě odpružené v gumě a tříkolka měla vinuté pružiny a hydraulicky působící teleskopické tlumiče po celém obvodu. Bubnové brzdy všude kolem byly mechanicky ovládané. Podvozek se skládal z centrálního trubkového rámu. Motor byl jednoválcový dvoutaktní stroj ILO o objemu 200 ccm, který byl spřažen s třístupňovou převodovkou. Devět koňských sil se přenášelo na zadní kolo pomocí řetězu. Šikovné auto bylo dobré pro maximální rychlost 75 kilometrů za hodinu. Bambino 200 bylo nabízeno za cenu těsně pod tři tisíce zlatých, ale ve skutečnosti se prodávalo řídce. Navzdory spíše kladné pochvale Bambina („pohodlné a bezpečné“) a nejpečlivějšímu zpracování.

Vývoj a konkurence

Bambino navíc ve druhé polovině padesátých let muselo čelit poměrně velké konkurenci. Vezměte si Goggomobil T250, popř větší auta jako Fiat 600 a další Citroën 2CV. Nebo použitý Brouk. A vezměte si fakt, že lidem bylo dáno čím dál tím víc utrácet a že se při výběru trpasličího auta mohli obrátit i na jiné výrobce. Kromě toho došlo k rychlému vývoji v oblasti mobility. To nic nemění na skutečnosti, že Bambino 200 byl ve všech ohledech zlomyslným vozítkem, který se jistě zapsal do historie automobilového průmyslu v Nizozemsku, i když Bambino nebylo v Nizozemsku nikdy montováno.

Poslední pokusy

Henk Albronda se také pokusil postavit sportovní vůz pod značkou Bambino a prototyp tříkolky byl vystaven na AutoRAI v roce 1957. Ve skutečnosti to bylo první skutečné holandské Bambino. Toto nebylo vřele přijato a po výstavě RAI se nedostalo do výroby. To mělo za následek úpravu na čtyři kola včetně zadního diferenciálu, ale ten vůz se technicky neodlepil. Sportovně laděný vůz měl prostě příliš malý výkon na přitažlivý výkon. V ILO byli ochotni uvažovat o dodávce většího motoru a Sachs chtěla také pomoci, ale to znamenalo velmi vysoké investice. Albronda toto riziko nepodstoupila. Dobrodružství Bambino tedy trvalo jen pár let. Stala se poznámkou pod čarou v nizozemské historii. Ale ten, který dal barvu éře, kdy se mnoho nizozemských podnikatelů a/nebo konstruktérů pokoušelo využít fenoménu trpasličích aut.