Čas na reflexi – sloupek

Z nevysvětlitelných důvodů se GeKra Motors a Richard Busweilers Ural a Dnepr shop nejeví jako zásadní společnosti. Pojďme se tedy trochu ‚makat‘ (cituji Richarda Busweilera). A vzpomínáme na dobu, kdy byl svět ještě mladý a bez Covidu. To byla doba, kdy motorkáři ještě nebyli krotcí nekuřáci a příznivci Spa pijících TomTom nebo Garmin. To byla doba, kdy pokladník klubu Ariel opět zaměnil klubovou pokladnu a peníze z obchodování. Pak dostal výprask. Ale směl zůstat ve funkci, protože mohl získat díly tak levně.

Příliš ambiciózní

Bylo to v době, kdy byl Timmie ve svém podkrovním pokoji v Utrechtu Triumph se obnovil a na konci si uvědomil, že jeho znovuzrozená pýcha nemůže sejít ze schodů. Také proto, že jeho dívka opustila budovu v polovině rekonstrukce, která určila obytný prostor. Zkusil to na vlastní kůži. The Triumph uvízl na schodech v první zatáčce. Timmy taky. A pak tu byl 'Mad Fredje' nebo 'Kratje'. Potomek starého šlechtického rodu, včetně dvojitého jména s 'ae's' a 'ck's'. Byl učebnicovým příkladem ‚věčného studenta‘. Když se několik dní neukázal, dveře jeho pokoje byly vynucené. Fredje ležel napůl svlečený v mega opilosti napůl na své posteli. Krysy mu sežraly nohu. Ty krysy byly věc. Ale Fredje to viděl takto: „Žili tady dřív než já. A tak mohou zůstat." Později nemohl usnout. Umístil Nortona do svého pokoje a nastartoval. Zachránili ho sousedé, kteří kopli do dveří.

Na jedné schůzce byl nápad překvapit poněkud roztřeseného věčného mládence. V jeho stanu byla umístěna nafukovací panenka. Ale kvůli všemu očekávání a narážkám na jeho stan se styděl. A tak se v kempu v Schellingwouderbrug rozhodl, že nebude spát ve svém stanu, ale lehne si vedle stanu. Tu noc hustě pršelo. Dostal zápal plic. Někdo si přišel vyzvednout jeho kolo od renomovaného specialisty na Harley. Ze zadní kapsy vyklepal přes XNUMX XNUMX guldenů a nechal svůj nákup uložit do uzavřeného hliníkového přívěsu za svůj Pontiac TransAm. Když jsem se zeptal harleyáka, co dělám, protože jsem pochyboval o domě kupce ZGAN za sto padesát zlatých, dostal jsem žoviální pohlavek po rameni. „Děláš to mnohem hůř, než si myslíš! Má dávky!"  

Čas, kdy jsme jeli do Anglie těsně před Vánocemi, abychom nahráli partie. Bylo chladno. První šel jeden Triumph zlomený. Pak ten druhý. Hráli jsme, úplně otupělí, když zastavil úhledný Vauxhall. V autě jel pár se dvěma zajímavými dcerami. Řidič byl také motocyklista. Rodina bydlela jen kilometr daleko. Byli jsme pozváni, abychom pokračovali v opravách v garáži. Pokračovali jsme v jídle. Zůstali jsme přes noc. Druhý den napadl sníh. Řidič Vauxhallu Nick nás vzal do Triumph specialista na díly hodinu daleko. I tam bylo moc hezky. Duch Vánoc skočil na mého spolucestovatele a jedinou dceru. Později se dokonce vzali.

Nejprve ale byla zpáteční cesta s dobře běžícími motory a našimi nově nabytými poklady. Jeli jsme lodí z Doveru do Calais. I v Calais byla zima. A dnešní fantastické zimní odolné oblečení muselo být teprve vynalezeno. Naše cesty se rozešly. Jel jsem do domu mých rodičů. Když jsem tam dorazil, byla tma. Nemohl jsem slézt z kola kvůli ‚studené skrz naskrz!‘. Asi po deseti minutách vyšel otec. Slyšel mě přicházet. A pak bylo ticho. O dva dny později byla kost blízko mých kolen stále studená.

Jako motocyklista v určitém věku o takových věcech přemýšlíte, zatímco na střeše garáže je led. Nedávno zakoupený retro moped pro místní použití, 125 ccm Mash, má (1 litr) čerstvý olej a nový vzduchový filtr. Projekt Chang Jiang je na mostě výtahu. Uralská kombinace trucuje, protože je to už druhá zima, co nesmí hrát venku. Protože ať je teď jakkoli hezké počasí, stále víc a víc myslím na tu dobu, kdy jsem byl tak otupělý, že mě otec musel zvednout z motorky. Naštěstí už ve vzduchu šimrá jaro… že?

Přeji hezký den a úspěšný nový rok.