"Žádný. Ostatní jezdce Harley-Davidson jen zdravím.“ „Harley – Davidson“ bylo vyslovováno tak, že bylo slyšet i pomlčku (kterou američtí marketéři tak lpí). Byla to taková poznámka v příjemně povrchním, ale nesmyslném rozhovoru při náhodném setkání...
No, ten pozdrav něco ví, víš! Kdysi jsme to „my“ dělali, protože jsme byli malá skupina poněkud zbídačených podivínů na nespolehlivých vozidlech. Poznali jste se a uznávali jste jeden druhého jako veselé až ponuré okrajové postavy. Pozdravili jste se z bratrství a z toho, že jste se potřebovali v případě poruchy na silnici.
Protože to byla doba, kdy neexistovaly záruky mobility, ale stále existovaly alespoň základní technické znalosti. A jak těžké byly vlastně dvoutakty nebo čtyřtakty pushrod? Nejvyšší technická vynalézavost byla stále v kontaktních místech. A ty jsi měl vždy s sebou sadu. Spolu s čerstvým kondenzátorem uloženým vodotěsně pod kámošem.
Ale smůla na silnici už dnes není tak běžná. Lidé mívají nádrž prázdnou, protože jezdí tak málo. Ale to není smůla. Ve vzduchu jsou však pozdravy. Když se podívám na posledních deset let, byl jsem mnohokrát pozdraven. A protože je v dnešní době jízda na motorce životním stylem, je v hezkých dnech velmi rušno motorkáři, kteří všichni jezdí víceméně po stejných uznávaných krásných trasách. Pokud jsou protijedoucí, zdraví vás. V dnešní době, když vás předběhnou, často udělají to kopací gesto pravou nohou, rituál vděčnosti převzatý z Francie. Francouzi to „kopnou“ jako poděkování motoristům, kteří byli tak laskaví a nechali je projet. Fundamentalisté ANWB po francouzských prázdninách své domovské zemi často říkali, že byli šokováni agresivními francouzskými „motardy“: „Předběhli nás a kopli do nás!“ Tak se do světa dostávají nedorozumění.
Motorkáři se tedy zdraví. Ve skutečnosti existuje hnutí, které vidí motocyklisty jako ‚bratrstvo‘. Všechna ta pozitiva by vás mohla velmi potěšit. Za posledních deset let jsem měl na silnici tři poruchy. Jednou se Suzuki XV800 (nebo je to VX 800? Nevadí. Ta věc měla kardan a byla servisní motorka) kvůli vybité baterii kvůli prasklému dynamu. Můj starý tlustý Guzzi dostal v Oudenrijnu defekt pneumatiky. A na bývalém ruském tříkolovém voze se kardan vysunul z drážkování, protože kardan a ovladač nebyly vyrobeny z oceli, ale z plněného těsta na sušenky.
Všechny ty tři časy mě nesčetněkrát přesvědčivě míjeli ‚bratři‘ na ‚kolech‘. Ani jeden z nich se nezastavil. Ve dvou případech došlo k zastavení. Motoristy, kteří dříve řídili motocykly. Bohužel mi nedokázali pomoci.
Suzuki bylo nastartováno připojením baterie k dvousvalové nabíječce Roadside Assistance. Baterie se zapotila z nabíjecích zesilovačů, ale bylo v ní dost šťávy, abychom se s celou věcí dostali na domovskou základnu. Cestou domů mě vítali motorkáři.
Silniční asistenční služba v Oudenrijnu nechtěla s defektem zadní pneumatiky nic dělat, protože jsme stáli příliš nebezpečně. Zavolal vyprošťovací vozidlo. Po další hodině čekání (projíždějící motorkáři mě žoviálně zdravili, když jsem stál za svodidly) přijelo vyprošťovací vozidlo. Guzzi byl naložen a vyložen v podpůrném bodě. Vysadili mě na autobusové zastávce. Na druhý den jsem domluvil další kolečko. Vrátil jsem se veřejnou dopravou do jeslí Roadside Assistance pro ztracené motocykly s tímto kolem. Kolo s defektem bylo odvezeno zpět domů nad palubu. Cestou domů mě nepřivítali. Bylo to ve všední den. Pršelo. Na cestě nebyli žádní bratři.
To, že se nikdo neodváží zastavit na rozbitém Uralu, je strach ze studené vody. Zazvonil jsem u domu na trase, která je tak příjemná pro motoristické turisty, a zeptal jsem se, jestli nemají vrtačku. Byl tam jeden. Po vysvětlování mi bylo umožněno si ho půjčit včetně 20metrové prodlužovací šňůry. Objímka řidiče a kardanový hřídel dostaly 8 mm průraz. Do toho otvoru jsem prostrčil šroub M8. Na šroub byla umístěna matice. Vracení položek. Dostávám kávu. Děkuji Borenuitleenfamily. Poskok! A jedeme znovu!
Mezitím se ujelo docela dost bezproblémových kilometrů. A opět jsem byl velmi často vítán. Ale zdravím ostatní motorkáře (zpět)? Dělám to jen mimo sezónu. Nebo když jedou klidně klasickým autem. Jednoduše proto, že i mávání může být příliš ohromující.
Ale co když uvidím někoho, kdo má smůlu? Pak se zastavím
I kdyby šlo jen o to zeptat se, jestli už nešťastník zavolal o pomoc.
Zastavuji se pro uvízlé motoristy, alespoň pokud neodvrátí pomoc s blaženým úsměvem a zvednutým palcem, že 'už je vyřízeno' nebo jestli už je tu asistenční služba.
Nedávno byla v nákupním centru uvízlá mini Toyota, jejíž startér říkal jen „krrrrr“. Baterie byla zcela vybitá. Zatímco moje žena šla sama do supermarketu, vrátil jsem se za velmi milým pánem s toyotou a zeptal jsem se ho, jestli bych mu nepomohl nastartovat. Jeho tvář zmizela z "pomoci, co teď?" do „šťastného režimu“ Na dotaz se ukázalo, že jezdil velmi málo, po čemž se baterie (teď když je zima) velmi vybila. Náš Ford s vrnícím zdrojem energie, připojenými startovacími kabely, nechal ho minutu sedět a pak Toyota nastartovala. Jděte hned. S mou radou v kapse připojit baterii k nabíječce na celý den a po důvěřivém poděkování odjel domů.
Před třemi lety na A79 úplně nestál chlapec se závoďákem Aprillia 2T. Bez výstražných světel by to na tomto místě byla prekérní situace. Zaparkoval jsem R1150R za uvízlým italským vrcholovým sportovcem a rozsvítil výstražná světla. Chlapcův příběh poskytl jasný obrázek. Posilovač zapalování prostě selhal. Teď, když stála 20 minut na místě, byla reálná šance, že se ta věc znovu „zabouchne“, a tak jsme se rozhodli hledat klid a ticho u dalšího východu a zařídit „repatriaci“ do jejího domovského města. S 1150 jako zadním vozem se sladce vonící dvoutakt úspěšně vrátil k životu. Jen jsme dojeli na sjezd, protože z kopce, pryč z dálnice na sjezdu, továrna na jiskry podle očekávání zase přestala fungovat. Sice se to nedalo opravit, ale i tak se udělal dobrý skutek.
O tom pozdravu. Dobře, rád si zahraju, pokud bude hrát i druhá strana. Když však narazím na jiného jezdce Harleye, který nosí Stahlhelm, šátek přes ústa a nos a s vyznamenáním na ‚výcvikovém kurzu vypadat naštvaně‘, zatímco on odpoví pozdravem, který mezinárodně znamená ‚do prdele, člověče‘, můj palec a prsty se reflexně složí v mávající ruce, kromě prostředníku. To mi umožňuje okamžitě komunikovat na stejné úrovni s druhou stranou. Tady to máme znovu.
Mávám jen v zimě, když mrzne nebo když prší (a pak taky v létě). Už nepřestávám, ty moderní věci stejně neopravíš. Pokud je to stará mrtvola, tak ano, přestanu.
A další věc, pokud vás v Motoportu Rotterdam vysadí ANWB s prasklou pneumatikou, NEPOMOHOU vám, i když měli duši na skladě. Směli si ponechat své BB, měl jsem s sebou nějaké záplatovací potřeby….
Najednou měl kohoutek paliva tři polohy: zavřeno, zavřeno a neotevřeno.
ne z oceli, ale z plněného těsta na sušenky.
Kéž bych byl tak kreativní se slovy, krásný kousek ke čtení.
A dobře, mávat.
Bohužel už na motorkách nejezdím natolik, abych s tím měl nějaké zkušenosti.
Všiml jsem si, že když jedu na mopedu, motorkáři mě přátelsky zdraví, líbí se jim to.
Cyklisté zase po 3. 2taktu mívají skřípnutí nosu atd., i když fouká úplně opačný vítr, takže žádný z těch požitků určitě nezaznamenají.
(speciálně pro ně mám na mopedu vzduchový klakson, ať žije 12V napětí na mopedu 🙂 )
Duše, lanko plynu a lanko spojky. Vždy užitečné!
Vždy zastavím, dokonce i pro uvízlé motoristy.
I když pro ně můžu udělat jediné, zavolat jim, alespoň si za ten den vydělám odznak 'Dobrý skutek'.
Většina motorkářů jezdí moderně a moderní technika může být pro někoho, kdo umí jen kladivo a šroubovák, docela děsivá.
To je také důvod, proč už mnoho moderních motorkářů nemůže šťourat a poslušně odevzdat peněženku do garáže, pokud je na jejich vozidle něco manipulováno.
Zastavování nemá pro tyto mávající bratry pramálo smysl, protože neumí o moc víc, než najít palivo nebo startovací tlačítko.
Tomu se říká evoluce.
Rozpačitě se usmívat, když upravujete kontaktní body, ale cítit se naštvaně, že nechápou, co vlastně děláte.
Studna ..
Zůstáváme ohromeni. Ale spokojený
VX800, taky jsem to měl.
E vypadalo italsky..
Věc byl nástupce starého Z1000.
Stačí vylézt na hráz na dvorku a jít na to.
Při prvním zatáčení počkejte, až auto zareaguje, abyste věděli, kde je limit.
Všechno železo až k zemi, mezi VX90 z 800. let a Z1977 z roku 1000 došlo ve stavbě rámu jasně k vývoji.
Ta Z1000 měla oproti VX800 rám z vařených špaget.
Hodně mě to bavilo..
Doba se změnila. A ne vždy se to zlepšilo
Velmi rozpoznatelný Dolf, jednou před lety při cestě z dovolené na motocyklu na Hondě CB 750 K6 prasklo jedno plynové lanko a nastartoval jsem s odpojenou nádrží (měl jsem s sebou náhradní lanka) a vyměnil lanka Kolem projelo mnoho motorkářů, všichni mávali, ale nezastavili by se, když si myslím, že se motorka rozbila ruku od toho, ale budu v tom pokračovat.