Půl století mladý. Nová auta roku 1972. Část čtvrtá

Řada vozů letos slaví padesátiny. To je slušné číslo, protože rok 1972 přinesl spoustu nových modelů aut. Tradičně jsme do centra pozornosti postavili řadu nováčků z minulosti. Dnes přinášíme čtvrtou část. Stručně v něm popíšeme Audi 80 a - dohromady - Ford Consul a Ford Granada.

Audi 80 B1 (Typ 80, 1972-1976)

Audi 80 následovalo řadu F1972 v roce 103. Nové Audi bylo vlastně prvním vozem zcela nové modelové generace v rámci koncernu Volkswagen. Georg Bertram navrhl pod vedením Ludwiga Krause štíhlý vůz střední třídy. Technická část byla také nová, generace motoru EA 827 debutovala v Audi a později se objevila v mnoha modelech Audi a VW.

Auto roku 1973

Audi 80 bylo tedy představeno již v roce 1972, ale k oficiálnímu představení nové 80 došlo až na ženevském salonu v březnu 1973. Mezitím se již Audi stalo Autem roku. Nové Audi 80 bylo zpočátku k dispozici s motory 1.3 litru (55 k) a 1.5 litru (75 a 85 k), dvou a čtyřdveřovými karoseriemi a čtyřmi úrovněmi výbavy. Nejluxusnější verzí byla zpočátku GL, která se dala poznat mimo jiné podle dvojitých světlometů. Dostal také motor 1.5 s 85 HP. S a LS měly na palubě motor o výkonu 75 hp, L dostal motor o výkonu 55 hp. Nové Audi mělo pohon předních kol, vpředu zavěšení McPherson a vzadu tuhou nápravu s Panhardskou tyčí. Nové Audi bylo přímým zakladatelem VW Passat z roku 1973, se kterým mělo mnoho společného. Na špionážních fotografiích bylo Audi 80 zpočátku dokonce rozpoznáno jako nový Volkswagen, ale jak známo, věci se vyvíjely jinak. Volkswageny (kromě Variantu) dostaly všechny zkosenou záď a drobné úpravy oproti Audi 80, které mělo jako dvou a čtyřdveřové vždy klasické třískříňové provedení. Passat Variant se zase stal základem pro Fox Station Wagon, který byl určen pro Ameriku. Tato stanice Audi 80 byla v nabídce také ve Velké Británii.

Motor se dále vyvíjel a příchod GTE

Audi pokračovalo ve vývoji 80. Motor 1.6 (pro sportovní GT, s výkonem 100 k) přišel v roce 1973 a GTE spatřilo světlo světa v roce 1975. Poslední jmenovaný dostal také motor 1.6, ale se vstřikováním BOSCH K-Jetronic. Zadní bubnové brzdy dostaly větší průměr a interiér měl stejně jako u GT potřebné sportovní akcenty a přístroje. S výkonem 110 koní se 80 GTE stalo nejsilnějším v řadě B1 Typ 80 a zůstalo jím až do konce řady Audi 80 B1. Stejný zdroj energie jako Audi 80 GTE dostal i VW Golf GTI, mezitím motory 1.5 o výkonu 75 k a 85 k ustoupily na podzim roku 1975 verzím 1.6 se stejným výkonem. Větší motory 1.6 vykazovaly o něco vyšší točivý moment, oproti předchůdcům získaly na pružnosti. V srpnu 1976 se objevila faceliftová verze B1 – Typ 82-. Audi provedlo kosmetické změny zejména vpředu (v souladu s tehdy novým Audi 100) a vzadu. Nárazníky dostaly větší objem. Audi také posunulo úrovně výbavy a přineslo více možností kombinací. V roce 1978 bylo Audi 80 B1 nahrazeno Audi 80 B2.

Ford Consul a Granada: Barokní a slavný

V roce 1972 Ford Consul a Ford Granada společně vystřídaly modely Zephyr/Zodiac a P7b „M“. Consul byl většinou o něco jednodušší, typové označení Granada bylo vyhrazeno pro luxusnější varianty evropských dvojčat Ford. Ve skutečnosti byly Consul a Granada koprodukce Ford of Europe, které vznikly v Dagenhamu a Kolíně nad Rýnem. Sdíleli platformu pohonu zadních kol, vlečená příčná ramena uložená na pomocném rámu a nezávisle zavěšená přední kola (s dvojitými příčnými rameny).

Consul en Granada: řada motorů závislá na modelu a zemi

Consul byl tedy jednodušší verzí nových evropských dvojčat Ford, to však nemění nic na tom, že může čerpat i ze široké a již známé motorové nabídky. To probíhalo od 1.7 V4 po 3.0 V6. Německé Consuls (určené pro evropský kontinent) neměly na palubě motory Essex, ale dostaly kolínské motory. U English Consuls byly motory 1.7V4, 2.0 V4 a 2.5 V6 všechny motory Essex. Nový byl dvoulitrový čtyřválec (pro Consul, a také Taunus TC1). Třílitrová verze byla všude, včetně Granady, motor Essex. Když už jsme u toho: Granada měla řadu motorů, která se lišila od Consul. Granada byla k dispozici také (v závislosti na trhu) s motorem V2600 Köln 6. Na většině trhů začínala řada Granady s motorem 2.3 V6, zatímco ve Velké Británii byl zpočátku základním motorem 2.5 V6 Essex. Většina Granad byla dodána ve spojení s úrovní výbavy GXL. V západním Německu byl program o něco širší, v nabídce byl i 2.0 V6. Pro Jižní Afriku byl na programu také 5.0 V8 Windsor – exkluzivně pro Granadu.

Společný debut se stejnými styly karoserie

Granada a Consul debutovaly jako Fastback, čtyřdveřová limuzína a stanice. Později byl program rozšířen o dvoudveřovou variantu. Odvážnými a okázalými tvary vynikaly zejména dvou- a čtyřdveřové verze. S příchodem dvoudveřové karosářské verze byl fastback zbytečný, sportovní tvary však zůstaly. Tvar lahve od koksu byl u Fastbacku více narovnaný (se zadními bočními okny s rovnou linií rámu), a tak sportovní styl karoserie pokračoval jako kupé. Koncem roku 1974 byla představena luxusní Granada Ghia.

Facelift 1975, jméno Consul mizí

V roce 1975 následoval facelift. Jméno Consul zmizelo a všechny varianty Consul-Granada byly převedeny pod jméno Granada, včetně výběru motoru. Například vstupní Granadas nyní dostaly motory 1.7 V4 z Kolína nad Rýnem. Pozice sedadel byla vylepšena a po většinu programu dostaly Granady matně černé akcenty a černou mřížku chladiče. Chrom z velké části zmizel. Dále řada 1975-Granada dostala novou palubní desku a Ford provedl drobné úpravy na podvozku. Na závěr – těsně před příchodem druhé generace – byl představen motor 2.8 V6 Köln (se vstřikováním) pro kontinentální Evropu. Stalo se tak v roce 1976, v roce, kdy Ford zastavil výrobu Granady v Dagenhamu. Pro Granadu 2.3 V6 (v Německu) byl k dispozici také náhradní turboset. Nikdy nebyl na Granadu přišroubován z továrny. Tato řada Fordu mohla být jednou z nejslavnějších v evropské historii amerického výrobce. Na tuto nápadnou sérii navázala v roce 1977 nová a hranatější druhá generace, která bez námahy navázala na schopnosti cestovních vozů první řady Granada (a říkáme jí také Consul).