Předchozí letní prázdniny… – sloupek

Schnout. Téměř slunečno. A jen šedesát kilometrů k malému hotelu, který jsme si pamatovali z dřívější cesty. O. Někdy už to přesně nevíme. Pak si spokojeně přikývneme: „Korsakovovo světlo.“ A přitom je alkohol ve skutečnosti jen vitamín s problémem s image.

Správně?

Ale kuřácké přestávky jsou posvátné. Tabák a doutníky poskytují klid, chvíli zamyšlení. „Váš kouř může být škodlivý pro ostatní,“ uvádí se na krabičce. Ale ano!! Pak nepřijdou na mou kremaci!

Stáli jsme na tichém parkovišti hned za hlukem dvou slovinských kamionů s řvoucími chladicími jednotkami. Zřejmě nakonec nebyla taková zima. Raný soumrak nám začínal dávat příjemnou atmosféru pozdního léta. Klidně jsme se rozhlédli kolem.

Jako zkušení motorkáři si všimnete, kdy je něco v nepořádku. S Tuonem, které právě vjíždělo na parkoviště, bylo něco v nepořádku. V okamžiku, kdy se ta věc zastavila, jsme stáli vedle ní. Zvedli jsme zdánlivého jezdce. Zpod helmy se vynořil motorkář s rudýma, uplakanýma očima a čumákem plným soplí. Doklopýtala k piknikovému stolu a znovu se rozplakala.

Jsme muži už léta. Víme, jak se vypořádat se smutnými ženami, dětmi i domácími mazlíčky. Ale tento exemplář potřeboval okamžitou pomoc. Z baňky byla sejmuta odměrka a ta byla naplněna až po okraj dvanáctiletým single malt whisky. „Hoppa!“ Prudce se nadechla a lapala po dechu. Efekt „Rybářův přítel+“.

Přišla textová zpráva. Dáma přistihla svého milence, jak se v kempu líbá s někým jiným. To ji přimělo k rozhodnutí vztah na místě ukončit. A aby si pomstu ještě osladila, musela si vzít Tuono, na jehož financování částečně zaručila. S papíry. V té době byl Exmans pryč se svou vánoční vášní a Gitte sama absolvovala teprve dvě lekce jízdy na motorce na Cbeetje.

Její první opravdová jízda trvala s plnou nádrží a varovná kontrolka blížícího se nízkého stavu paliva houkala. Byla na konci svých sil.

Z nádrže Guzzi jsme přelili pár litrů šťávy do nádrže Tuono, po krátké instruktáži jsme nasadili Gitteho na mnohem pohodlnější Guzzi a ujeli posledních šedesát kilometrů. Taková moderní motorka se jezdí docela pěkně. A Tuono znamená „hrom“ a ne „tuňák“.

Rozhodli jsme se dočasně koučovat zloděje motorek, který byl zamilovaný do své smrti. A do dvoulůžkového pokoje se vždycky vejde rozkládací postel. Pozvali jsme náš nález ke stolu. Uprostřed veškerého toho emocionálního vyčerpání se zdálo, že dokáže prokousat dost věcí.

Z terapeutických důvodů jsme dbali na to, aby nikdy neviděla dno své sklenice. Místo smutku se rozzlobila. Chtěli bychom mít Tuono? Tady a teď? Zadarmo? Protože jsme aspoň byli fajn kluci? Už jsme jedli červené maso a tuňáka jsme nepotřebovali.

Bylo načase vzít Gitte do jejího košíku.

Později jsme na terase probírali s majitelem hotelu výhody a nevýhody odolných žen. Ernest neutrálně usoudil, že i on má odolnou manželku. Starala se o daňové formuláře a vedla účetnictví. A všechno to líbání s cizími lidmi v kempu? Ach, nechtěli jsme vědět, kolik divného líbání se v jeho hotelu odehrávalo.

S radostí a hrdostí jsme jim řekli, že i naši blízcí jsou odolní. Majitel hotelu svraštil impozantní obočí a zvedl sklenici. „Proto nelíbáme cizí ženy.“

Je to jen otázka norem a hodnot. Druhý den ráno se náš čerstvě osprchovaný nalezenec cítil trochu nejistě, ale stále naštvaně. A stejně odhodlaný.

Neměla kocovinu. Pokračovala domů. Do dalekého nizozemského Wervershoopu, jižně od Murmansku. Ještě čtyři sta kilometrů na jejím Tuonu. Bez řidičského průkazu. Ale toho by měla být po téměř 500 km zkušeností schopna dosáhnout bez problémů.

Rozloučili jsme se krátkým objetím.

Zamávali jí na rozloučenou.

S takovou postavou bude všechno v pořádku.