Krásná sobota pro mě začala velmi brzy 11. června. Byl jsem rád, protože jsem si pořídil své nové auto. V tento den jsem od Gerarda Kramera ve Wolvega obdržel krásné Volvo V50 2.0 Kinetic s verzemi II. Zároveň to znamenalo, že jedu na poslední jízdu se svým Opelem Astra. A to je auto, ke kterému jsem velmi přilnul.
Opel byl mezitím vyměněn. Koupil jsem ho v říjnu 2020 jako provizorní alternativu, jako výplň na období, kdy budu v klidu hledat náhradu za Lancii. Ital mi účtoval velké množství nákladů. A protože jsme byli uprostřed výluky, rozhodl jsem se pro dočasnou alternativu: poněkud starší benzínové auto. Blitz se vrátil do domu Van Putten. A předpokládaný půlrok byl rychle překročen. Měl jsem Opel přes dvacet měsíců. A připojil se k tomu.
Celkem jsem vlastnil šest Opelů, z nichž čtyři byly v soukromém vlastnictví. To není pro nic za nic. Značku jsem si velmi oblíbil už od malička. Můj první Opel byl z té doby. To byl Kadett 1.2N City z roku 1976, to bylo pěkné auto, opravdové studentské auto, které mělo rádo svůj doušek benzínu. Kadett měl na hodinách přes dvě tuny, opotřebení na něm bylo, ale vydělal jsem si s ním (půjčovné) a taky jsem ho občas využil na delší jízdu. Nakonec jsem se s Kadettem rozloučil, protože ho zničil někdo jiný. To byla škoda, ale za 400 vrchol, který jsem si zaplatil, jsem si užil oranžové City. A vždycky to dělal.
Stále mám hezké vzpomínky na Corsu 1.2S LS, se kterou jsem jezdil po městě i na venkově. S nímž jsem vzal svou dvoudenní lásku Marianne z Koblenz do německého Freiburgu. Pocházela z Hamburku, vydělala si slušné peníze a rozhodla se hledat útočiště v jižní Evropě. Corsa, se kterou jsem zažil všemožné věci, symbolizovala dobrý čas, který zkazily tři vloupání do auta. Pak byla důvěra pryč. Člověče, litoval jsem prodeje. Cítím to dost.
Třetí soukromý Opel bylo auto, které jsem měl nejdéle. Opel Astra Sports Edition II, lakovaný v Prestigeblau. To auto bylo úžasné. Jsem si téměř jistý, že bychom to auto ještě měli, kdyby to v husté mlze nebylo totální ztráta (to jste opravdu nic neviděli). Sedm let jsme s Opelem zažili všelijaké věci, například jsme s ním jezdili svištět do středního Švédska a do Itálie (se třemi dětmi a spoustou zavazadel vzadu). Bylo to opravdu pekelné auto, které bohužel předčasně odstoupilo kvůli těžké kolizi v husté mlze.
A přesně o pět let později jsem si koupil Astru H 1.4 16V Edition, z roku 2006. Stanice. Dealersky udržovaný Opel byl tedy již o něco starší. Patřil ke generaci vozů GM-Opel, kde byl přes značku přetažen vysoce kvalitní kráječ sýra. Poněkud vyšší věk Astry to neskrýval, měl své problémy a chtěl doušek chladicí kapaliny. A během posledních měsíců se kontrolky poruch rozsvěcovaly stále častěji. Takže tam bylo ještě pár věcí.
Rozhodnutí vyměnit Opel, což pro mě bylo docela těžké, jsem přijal moudře, ale neochotně. Protože jsem byl připoutaný k autu, které jsem mohl použít na cokoli. Mohl jsem do toho dát všechno. Používal se na všechno. Navíc díky skvělému podvozku a podobnému řízení byl Opel opravdu pěkné cestovní auto. Nikdy mu nevadil boční vítr a navíc nabízel velmi příjemné sezení. Navíc mě učaroval vzhled Astry H Estate, od jejího představení mi přijde příjemný vzhled.
Nyní jsem majitelem Volva a jsem na to hrdý. Myslím, že mám krásné auto a chci s ním létat. A Volvo – alespoň si to myslím – je hodná a ušlechtilá značka. Ale láska, slabost pro (starší) Opely zůstává. Protože ve své totální nenáročnosti dokážou tak příjemně překvapit. A ať přátelství roste s každým kilometrem. Jmenovec Bas van Putten to jednou řekl tak krásně: Opely nikdy nelžou† A nepadlo o tom ani slovo.
Erik,
Varuji vás, protože budete řídit Volvo, což je závislost, které se nemůžete zbavit, ujistěte se, že nemáte doma příliš mnoho místa, já to mám a protože ta Volva nemohou být zlomená a psí věrnost se prostě může stát, že celá historie je stále na zahradě
Bavte se s tímhle
Platí to i nyní, když je Volvo Číňané a stalo se srdcovkou leasingového řidiče?
Po léta jsme Japonce kritizovali jako méněcenné, ale „přiznejte si to“, jsou prostě lepší. O jízdním charakteru se dá dlouze polemizovat. To je věc vkusu. Ale co se týče spolehlivosti, tak už je nepřekonají. Když něco přijde po dlouhé době, často po tom následuje další. Nikdo není tak dobrý v konstrukci s věkem jako Japonci. Takže tam jsou zase s nosem vepředu. A to vše říkám jako řidič 2.0 FSI Golf V. Ještě chvilku a budu nevěrná
Ano, Astra H. Bylo to moje představení Opelu, krásného twintopu. Vypadalo to opravdu pěkně a dobře jezdilo. Ale jo, ty účty za údržbu. Každý rok na něm bylo něco špatně i v záruční době 2+1 rok. Ale ano, Opel toho se zárukou moc nemá, takže výrazná netěsnost po 2 letech a 1 týdnu nebyla kryta. Celkem jsem s ním absolvoval 7 let, přesně stejnou dobu, jako nyní jezdím ve své Mazdě (z druhé ruky). Jediný rozdíl je v tom, že Mazda stojí jen běžnou údržbu.