Summertime blues – sloup

Tam, kde bydlím, je v létě docela turistické. V blízkosti je několik kempů, kam obyvatelé z vesnice přicházejí shánět potravu. Jedním z nich je Němec, který během svého pobytu zde přijíždí dělat ranní pochůzky na Hondě Monkey. Jednu věc si bezpochyby přinesl s sebou na zadní straně karavanu. Když už má snídani skoro shromážděnou, strčí si ji do batohu a jde do pekárny. Tam si koupí bagetu. Strčí si tu bagetu do výstřihu trička. Bylo tam pár dam, které se na to podívaly s překvapeným smíchem. Pekař vysvětlil: „A když je opravdu horko, přijde v plavkách. Dokážeš si představit, kam dává tu bagetu?" Chvíli trvalo, než mince padla na nevinných 50+ dívek…

Nicméně z hlediska podzimu má takové léto své zvláštnosti. Nošení jiné obuvi se může ukázat jako překvapivé. Krajka drahé, dobře chráněné turistické boty Meindl se může zachytit o stupačku, pedál nebo startér. Nastavovací přezka luxusních letních sandálů se dokáže pevně opřít o řadicí tyč tak velmi uvolněného zvyku. Vše se děje ve zpomaleném záběru a v klidu. Případ ale není o nic méně přesvědčivý.

Taková slavnost je pro veřejnost velmi zábavná, ale dává jen málo „znalostních bodů“ pro toustovače, kteří chtějí vylézt zpod motocyklu, zatímco jeho bota je stále nezbytnou součástí jeho dvoukolky. Určitě ne, když se batole stále dokola ptá své vyděšené maminky s dotěrným hlasem: „Co to ten pán dělá? Spadl ten muž? Bolí ho?"

Jako praví motorkáři víme, že bolest se v těchto případech lepí na ego. Jízda v ochranném nebo alespoň promyšleném motocyklovém oblečení může být vnímána jako otravný zásah do soukromého života. Být plně chráněný a v veselých fluorescenčních barvách na motorce vypadá v letních dnech jako sex s 8mm neoprenovým potápěčským oblekem a ponožkami z kozí vlny. Nelze opomenout nebezpečí úpalu a/nebo dehydratace.

Bezpečné myšlení však není „skládat“. Osobně se nezodpovědně lehce oblékám jen ve dnech, kdy mám jistotu, že nespadnu. Protože bydlím na vesnici, informoval jsem o tomto přístupu místní policii. Pokud se se mnou místní strážci zákona nebaví o mém oblečení, nebudu se s nimi bavit o jízdě v ošklivém polepeném VW.

Pád na slunci ale není jedinou nepříjemností. Nedávno jsem tady viděl partu dvojnásobně tvrdých chlapů (plus nějaké kámošské pípy) na tříkolkách. Nosili šátky, zrcadlové paprsky podobné hmyzu, košile s ohlávkou a tetování. V měkkém odpoledním světle jsem je opět našel na místní terase. Zřejmě to ještě nepocítili, ale každému, kdo nechal maso na grilu příliš dlouho, bylo jasné, že muži – a těch pár pípnutí – se pořádně spálili.

Někdy později večer litovali, že si nepomazali okurku z tzatziki na spálenou kůži. Můj soudruh a já máme další půllitr. Ten den jsme zůstali mimo slunce, ve stínu garáže. Měli jsme šmrnc. Nebyli jsme dehydrovaní, ale slavili jsme příjemnou žízeň. A byli jsme ohromeni, jaká je teď radost jezdit na VW Brouk rozřezaný na polovinu. Takový vzduchem chlazený čtyřválcový boxer nezní špatně. Dosud…

Když bylo o něco později, popadl jsem Posbank. Bylo ticho. A v pohodě. A začalo pršet