"Co je to?" To je otázka, kterou klade silničář svému kolegovi, když míjíme pány. Otázka prostupuje interiérem. Chyť to před 25 lety, tohle by se nikdy nezeptalo. Protože tehdy Honda Civic první generace – faceliftovaná nebo ne – byla u nás stále součástí vozového parku. Nebo kolektivní paměti. Dnes je vše jinak. Japonské super mini ze XNUMX. let se stalo vzácným pohledem.
Černá Honda Civic s dvoustupňovou automatickou převodovkou a motorem o objemu 1200 ccm najíždí kilometry pod kouřem Rolde. Henk Jan Robroch – fanoušek Hondy po desetiletí – je spokojený se svým vozem, který si koupil v roce 2008 v plně zrestaurovaném stavu. Od koupě najezdil se svým Civicem 9000 kilometrů.
Vysoce obnovená Honda Civic 1200 Hondamatic
Nyní vzácná Honda byla za poslední desetiletí skvěle zrestaurována a je to vidět na všem. Původně byla Honda Civic žlutá, ale kdo hledá zbytky předchozí barvy, bude zklamán. Dnes nosí malý Japonec černý kabát a tento barevný vzor pokračuje i uvnitř skvěle zachovalé Hondy. Civic navíc, ať už zrestaurovaný nebo ne, také ukazuje vysoký standard kvality, který Honda používala při výrobě v XNUMX. letech.
Profesionální a velmi pevná
Začněme interiérem: už jen ten ukazuje, jak automobilka sešroubovala Hondu Civic. Stejně jako u restaurování byla tradiční povrchová úprava doprovázena použitím krásných materiálů. Cítíte ten základ a my ho vnímáme z přední části interiéru. Na vůz této velikosti nabízí pozoruhodné množství prostoru. Jde to na úkor místa vzadu a objemu zavazadlového prostoru, ale to je ústupek, který v XNUMX. letech s radostí udělalo mnoho kupujících těchto vozů.
Interiér: skvělý pro sebe
Relativně malé židle nabízejí zcela přijatelné sezení. Nabízí dobrý výhled na těch pár přístrojů, které krásný kokpit Hondy Civic vystavuje. Příjemné: chromové akcenty na různých panelech a dřevěné lišty nad palubní deskou působí luxusním dojmem. V Civicu, který má v sobě namontované i rádio, je vše v pořádku. Panty a zámky jsou špičkové vzhledem k tomu, do jaké míry lze zavřít dveře, kapotu a víko zavazadlového prostoru. To se děje rozhodným způsobem a je doprovázeno zvukem vzbuzujícím důvěru. Souvisí to s vynikající základnou a přesným restaurováním provedeným během předchozího desetiletí.
Čtěte také: jak se zapojit přihlásit se k odběru AMK a získejte jej každý měsíc pouze za 3,75 €.
Vynikající jízdní dynamika
Se schválením může počítat i jízdní dynamika Hondy Civic. Robustní podvozek působí příjemně a dynamicky a rozhodně není statný. Civic se snadno řídí. Dalším plusem vozu je jeho živý motor, který je navíc objemově větší než u několika současníků ve svém segmentu. Blok (se 103.000 XNUMX kilometry životních zkušeností) se v kombinaci s automatickou převodovkou sbírá plynule. Tato skutečnost dodává malým Japoncům ducha a vyspělost. Kombinace motoru a převodovky tak zajišťuje svěží výkon. S tímto dvoustupňovým složením je řazení bezchybné a bez otřesů. Je příjemné, že manuální ovládání je možné s hydraulickou převodovkou Hondamatic. Taky může Poloha 2 být zapnutý k odjezdu. V tom případě nemusí být zapnutí a vypnutí doprovázeno ručním ovládáním pokeru.
Pocta raritě
Nyní je také jasné, proč se Honda Civic v 1237. letech XNUMX. století ukázala být pro Hondu zlatou příležitostí. Chytrá kombinace kompaktních rozměrů, hospodárnosti spotřeby, skvělého zpracování a na tuto třídu nekonformního objemu motoru XNUMX ccm zajistila velkou fanouškovskou základnu. Časté používání pro každodenní použití, průměrná kvalita oceli (nejen pro Hondu v XNUMX. letech) a pozdní přijetí japonské klasiky zajistily, že Honda Civic jedna se také stalo raritou v klasických kruzích. Odpověď na otázku "Co to sakra je?† dali jsme a uděláme to znovu. Je to Honda Civic Henka Jana Robrocha. A krásně zrestaurovaná óda na skvěle zpracovaný vůz, který lze technicky ve své třídě počítat k tomu nejlepšímu ve své době. Topper!
Čtěte také:
- Honda CRX 1.4 16V. Vzácná zábava v kupé
- Honda Civic. Supermini z Japonska.
- De Honda Civic CRX Coupé: Osobní top model od Annejan Lourens
- Honda City (1987)
Velmi hezké!
Opravdu Civic typ 1 po prvním faceliftu: nárazníky s gumovými rohy a integrovaným parkovacím a blikajícím světlem.
Gratuluji k této krásné rekonstrukci.
Kvalita oceli a/nebo laku japonských aut byla v té době rozhodně průměrná, jak dosvědčuje moje nová Corolla 30 z roku 1976. Rezavěla jako blázen a ukázalo se, že nebyl použit žádný základní nátěr. Nikdy jsem se na Toyotu neohlédl, možná neprávem.
Zklamala nás Honda Civic 1. generace, kterou jsme koupili od soukromých osob na začátku 80. let
koupil. Moje žena byla závislá na svém autě a po ropné krizi a vysokých úrocích hypoték jsme hledali levný a ekonomický ojetý vůz. Protože jsem jezdil i na motorce, oslovil mě model i název. Nebyla úspěšná, zrezivěl! V jednu chvíli statečně stál jen chrom nárazníku, ale bylo přes něj vidět. Motoricky také nebyl příliš spolehlivý. Díly byly také drahé. Jako nástupce přišel ford fiesta a později různé corsy a honda se už nikdy nekoupila, kvůli zkušenostem a také proto, že nám jeho nástupci přišli oškliví.
Takové auto s velkou spotřebou oleje měl i můj švagr, který pak na radu prodejce Hondy namontoval nové (typ?) pístní kroužky a bylo po problému.
Moje vysněné auto v roce 1976.
Můj byl zlatý s pěknými černými pruhy po stranách.
Originální boční nálepky Honda.
Také automat 1300 CC bylo moje první auto, které jsem si koupil topper.
"Černá Honda Civic s dvoustupňovou automatickou převodovkou a motorem o objemu 1200 ccm jezdí kilometry pod kouřem Roldeho." Byla to velmi pěkná a spolehlivá auta.
Nebýt toho, že se často musely opravdu vynořit z kouřové clony, kterou si sami položili, protože první generace těchto Hond měla také srozumitelnou přezdívku ‚obchod s čipy‘ kvůli použití oleje.
To byla opravdu jediná nevýhoda. Z osobní zkušenosti vím, že výměna zapalovacích svíček byla „věc“. Protože byl motorový prostor velmi těsný, byly svíčky vpředu velmi krátké. Jedna z těchto svíček by se s většinou klíčů na svíčky dala jen stěží odstranit. Například do jejího Civicu přišel známý, protože koktal. Vyjmutí zapalovacích svíček bylo úspěšné...až na jednu. Bylo to přilepené ke zdi. S politikou a správným klíčem to fungovalo. Ukázalo se, že lidé vždy nechali tu zapalovací svíčku, jaká byla, protože ji stejně nemohli dostat ven. Ta zapalovací svíčka se ukázala být více než 2,5 vzplanutá!! Dobře, že to ještě jezdilo. To něco vypovídá o počáteční kvalitě těch aut(!) Jakmile byla ta zapalovací svíčka vyměněna, zase jela jako kouzlo. Pevné řízení, nízko k asfaltu, s tím charakteristickým zvukem zpod toho ach tak těsného motorového prostoru
Ta spotřeba oleje musela být ukázková, s těmi věcmi jsem pracoval, když byly ještě na cestách s křovím... (Osmdesátá léta)
A spotřeba oleje nebo kouření nebylo tak špatné…