Friedl si vedl lépe

Ale lepší není vždy zábavnější. Někdy je dokonalost dokonce hrozivá. Tu a tam se málem zablokujete za klávesnicí. Pokud pracujete například na příběhu o Münchovi. Protože Mnichov je jako náboženství. Už se o tom napsalo tolik. A kromě všeho toho textu je tu i samotný stroj. Jaká motorka! Jaké obrovské množství práce za tím stojí! Jaký génius! Friedl Münch postavil s tupou houževnatostí nejsilnější sériové motocykly na světě. Od roku 1966 do roku 1976. A stálo ho to jen peníze a zdraví.

Bloky NSU s oblibou používali i svépomocníci

V důsledku toho jsme opět došli k Friedlovu snu náš hovor o motocyklech pro kutily. Mezi reakcemi bylo několik lidí z doby Koning Zelfbouw, kteří se také nechali inspirovat možnostmi vzduchem chlazených bloků NSU s vačkovým hřídelem nahoře. Postavit takový čtyřválcový motor do rámu Norton nebo BSA je při vší úctě mnohem zvládnutelnější než to, co vytvořil Friedl s Münchem. Protože to šlo opravdu do díry stavebně-technicky.

Ideální zdroj energie

Původní verze 1100 ccm tohoto bloku pocházela z NSU Prinz a byla vším, o čem Friedl Münch snil. Motor byl vzduchem chlazený, lehký a díky vačkové hřídeli v hlavě a krátkému zdvihu měl šílené otáčky. Ale aby se z toho stal motorkářský blok, muselo se toho udělat hodně. Za čtyřválcem musela být zkonstruována převodovka. Bylo nutné provést nový primární přenos. Včetně odkazu. Olejová vana musela být znovu vytvořena. O karburaci a výfukovém systému ani nemluvě. V té době neexistovala kola ani brzdy, dokonce ani části jízdních kol, které by zvládly výkon 100 koní. Münch sám vše odléval a svařoval. Přední a zadní kola se staly samostatnými strukturami. Dvojitý kolébkový rám vyrobil ze silnostěnné, hladce tažené přesné trubky. Pažba včetně zadního blatníku, zadní vidlice včetně pouzdra na řetěz v olejové lázni, můstky vidlic, styčníkové plechy stupaček a tak dále.
Všechny ty odlitky byly samozřejmě vyrobeny z kvalitního elektronu, hořčíkové slitiny z letecké konstrukce. A všechna ta krása se musela pečlivě natírat, jinak by koroze nemilosrdně zasáhla a materiál by se drolil.

Munch-4-TTS-E 1200

Navzdory své anorektické postavě vážil prázdný Münch 260 kilo. To byl v té době také vrchol. Kolo bylo vyrobeno pro nejtvrdší muže s nejvíce penězi. Takový Mnichov stál stejně jako dva VW Golfy plus divoká dovolená. Aktuální ceny v Mnichově nejlépe vystihuje poznámka: „Pokud chcete vědět, kolik to stojí, nemůžete si to dovolit.“

Nyní platíte – pokud nějaký najdete – až jeden a půl tuny za Münch

A to je v podstatě ta ostuda. Proto už naším největším cílem na poli motocyklů není vlastnit Münch, ale svezení na některém z holandských samostaveb s takovým NSU blokem. Protože – a to není známka slabosti – „náš vlastní“ čtyřválec poháněný NSU je podstatně více hřejivý než takový muzejní, neocenitelný Münch. Legrační: Když se v poslední době nabízejí takové podomácku vyrobené stroje, obvykle se velmi těžko prodávají. Protože každý klasický nadšenec nebo investor chce Münch. Na skutečně unikátní motorku si ale troufne jen málokdo. A řídit to.

Jan Heemskerk se nezastavil u speciálu s blokem NSU.