„A časy se mění“ (Bob Dylan) – sloupek

Auto Motor Klassiek » Články » „A časy se mění“ (Bob Dylan) – sloupek
Kupuji tam klasiku

Muži nasedli na motorky. Začal věci. Rozhlédněte se znovu. A naskočil na zadní kolo pryč z parkoviště, na silnici. Sám jsem za 50 let motocyklistiky udělal kolo dvakrát. Náhodou. Jednou proto, že mi prasklo lanko spojky T150V. Jindy čistě náhodou a na výkon na 1200 ccm Bandit. Mé koleno ve skutečnosti vedlo k obvázanému kolenu. Co mě na tom všem pohonu zadních kol překvapilo, je to, jak může olejové sací čerpadlo pokračovat v činnosti, když se dotyčný motor otočil asi o čtvrt otáčky oproti své normální poloze. Pamatuji si poznámku svého bývalého učitele tepelného nářadí, že olej se používá k chlazení, jako tlumič zvuku a jako mazivo. Pak můžete říci „dva ze tří nejsou špatné“, ale s ohledem na cenu revize bloku... S technologií by se mělo zacházet s respektem a láskou, stejně jako s vaším partnerem. Nicméně?

Ale toto poznání k vám nepřichází. Musíte se poučit ze svých chyb. To je také důvod, proč „v minulosti“, když jsme byli ještě mladí a unáhlení, se věci ve světě vztahů mezi mužem a mužem M/F a waddannookem nebo mužem a strojem často pokazily. Protože kdo by si troufl foukat nahoru a dolů Afsluitdijk na tříválci Kawasaki 500, ze kterého samozřejmě aby to bylo ještě rychlejší, byly odstraněny vzduchové filtry. A jak bychom se cítili, kdybychom přivítali nový den v Renesse při východu slunce tím, že bychom CB750 K2 stojící na bočním stojanu roztočili natolik, že se ventily začaly vznášet? Jak slavnostní by nám připadalo mlátit kladivy do Hondy, Suzuki nebo Kawasaki a zapálit je na setkání britských klasiků?

Co bývalo velmi odlišné, byla doba „après motocyklových jízd“ (vzpomeňte si na slavnou „après ski událost“). Před chvílí jsem byl požádán, abych byl spolujezdcem na několikadenním výletu. Byla to pěkná trasa a účastníků bylo – stejně jako mně – přes padesát. Bylo zde vysoké procento nedávných allroad a adventure kol. Všechno čerstvé, těžké věci. Není to biotop, kde uděláte dojem s 640 Guzzi NTX. Ale všichni se bavili. Před večeří se ukázalo, že velká část lidí je bez alkoholu a tabáku. V deset hodin už byli skoro všichni v jeho košíku.

Po dětství jsme seděli s nějakými fosiliemi a povídali si o starých časech: 'Kratje (od starého šlechtického naladění s přidruženým jménem s 'ae's a 'ck's), který začal hladce řídit až po polovině přepravky. Zbytek byl po postavení stanu. Pak se napil whisky. Slavný poruchový jezdec C', který po ujetí 180 kilometrů dorazil v půl desáté s najeto přes 400 km. O Wilovi, který to zaostřil v noci a mlze (a mlze) na zadní světla auta před ním. Ten řidič jel domů. Když tam zastavil, na příjezdové cestě ke garáži ho napadl naštvaný Wil: "Kdo sakra jsi a kde jsme?" Malý Koos, který se právě stal opět svobodným a který se na schůzce cítil mokrý v důsledku všelijakých posměšných poznámek. Jeho společníci umístili do jeho stanu nafukovací pannu.

Ale Kleine Kos byl trochu paranoidní. A rozhodl se, že s jeho stanem musí být něco velmi špatného. Šel tedy spát vedle svého stanu, zatímco pozdě v noci nebo časně ráno se přes kemp Schellingwouder přehnala obrovská dešťová přeháňka. O Martenovi, který se ráno probudil s kocovinou a tetováním na obličeji. O bláznivém Fredje, kterému v opilosti sežraly nohy krysy. (Neonemocněli by, ne?)

O mnohaletém studentovi, který si dal svého Nortona do ložnice a tam to spustil, protože za zvuku tak dobře usnul. O pokladníkovi klubu, který znovu a znovu shrábl peníze. O Timovi, kterého ubodala jeho přítelkyně, když ho našla, jak se líbá s jinou. O Voskem obchodujícím s kradenými HD věcmi. O Leddym a jeho boji s mateřskou. O Ruurdovi s jeho lopatou, jeho camaru a jeho prospěchu. O nepřekonatelném Gertu Dijkshoornovi a jeho zákaznících, kteří v té době ještě nebyli krotcí. O zimních vyjížďkách v dobách, kdy zimy byly ještě zimami. Pak jsi měl v kapse litrovou láhev ginu. Plus hadička mezi lahvičkou a zmrzlým koutkem úst. Groningen byl v té době velmi daleko. Litr daleko. Připili jsme si na minulost, kdy motorkáři nepili Spa red.

Pokud se chcete dozvědět více o minulosti, je nejlepší se přihlásit k odběru Auto Motor Klassiek probrat Dèze odkaz

"A časy se mění" (Bob Dylan)
fotografie: Frank Pekaar

REGISTRUJTE SE ZDARMA A KAŽDÝ DEN VÁM POSÍLÁME NÁŠ NEWSLETTER S POSLEDNÍMI PŘÍBĚHY O KLASICKÝCH AUTECH A MOTOCYKLech

V případě potřeby vyberte jiné zpravodaje

Nebudeme vám posílat spam! Pro více informací si přečtěte naše zásady ochrany osobních údajů.

Pokud se vám článek líbí, sdílejte ho...

14 odpovědi

  1. Opět pěkný příběh, ale kromě Partners se musíte chovat i k Berlingům s úctou a láskou 😉 tak je nenechte nocovat venku a včas vyměňte olej!

  2. Začátkem 70. let jsme měli v naší klubovně klíčovou místnost se sudem, do kterého šel veškerý odpadní olej. Nikdo mimo klub nevěděl, že na dně toho sudu je díra, stejně jako v podlaze. A pokud měla Binnendieze znovu vysokou vodu, suterén se automaticky propláchl mnohem čistěji.

  3. Baví mě všechny zdejší krásné příběhy, mně samotnému je teprve 75 let a poznávám staré dobré časy.

  4. Wheelies vás rozpálí, zvláště na R1 Rossi s výkonem 205 koní. Náhodou nebo ne, zvláště při studené 1. jízdě na motorce 2. dubna (ne 1. 🤪)

  5. Jezdím od svých 17 let (první „těžká“ Ducati 250 Silver Shotgun) a nyní je mi 63.
    Moje jediné kolo bylo také náhodou a čistě na pohon na Bandit 1200. Skvělá motorka, ale ve skutečnosti (už) příliš výkonná (pro mě tak jako tak, před 25 lety).

  6. Ano, Dolph. Nyní je mi 70 a řídím od svých 16 let (trochu nelegální). Šel jsem závodit, cross, speedways ((ne všechny najednou) a došly mi peníze. Pak začal jezdit levněji a to vyústilo (po letech) ve skvělé příběhy, ale když se to stalo, jen velké prokletí. Naše paměť nás klame a příběhy se stávají krásnější a krásnější a dnešní mládež, která nevěřícně kroutí hlavou a nevěřícně poslouchá, udělá totéž později. Koučuji svou motocyklovou minulost a šťavnaté historky. Věřím jim a tomu, co si myslí někdo jiný …….

  7. Ano, když byli motorkáři ještě otrlí a bez „ideální platformy pro váš chytrý telefon“ nebo navigace a maximálně s mapou, ale s ústy se zeptat určitě. Přečkat zimu, s novinami zastrčenými pod motorkářskou bundou a jako já s dlouhými kalhotami a kombinézami na silnici. Nebát se zaparkovat motocykl na bočním stojanu nebo dokonce ke zdi při příjezdu po hodině a více jízdy, protože podchlazený podvozek už nebyl fyzicky schopen dostat kozlík pod něj. Nebylo také překvapivé, že obličej a ústa byly tak podchlazené, že bylo stěží možné mluvit ještě před požadovanou dobou zahřívání. Nářadí často zaplnilo více zavazadlového prostoru než zavazadla a stará, ale stále fungující sada kontaktních bodů a zapalovacích svíček byla vždy součástí dodávky. Baterka na palubě byla high-tech.
    Vypuštěný olej stejně šel do garáže za rohem. Měl před sebou topení, které s olejem dělalo něco užitečného a vytápělo s ním tak celou dílnu. Najít tu garáž v zimě nebyl problém bez navigace. Hledá hustý kouř z komína, který označil místo velmi dobře a pohodlně.
    Ano, i já pocházím z té doby 'das war mal'. Vlastně se k tomu opravdu chci vrátit. I když jsme byli na cestách určitě často rychlejší než teď se všemi těmi penězi hrabajícími tyrany po cestě, život byl stále mnohem pomalejší než s tou záplavou informací teď, povzdech 🙄

  8. Ach, v době, kdy vypuštěný motorový olej prostě zmizel v zahradě nebo na ulici, kdy kroupy/déšť/sníh byly jen tekuté slunce a motocyklista pokrčil rameny.
    Při nastavování kontaktních bodů a vyvařování řetězu byla vaše týdenní aktivita a benzín byl stále olovnatý.
    To bylo špatné..

Napsat komentář

E-mailová adresa nebude zveřejněna. Požadovaná pole jsou označena symbolem *

Maximální velikost nahrávaného souboru: 8 MB. Můžete nahrát: afbeelding. Odkazy na YouTube, Facebook, Twitter a další služby vložené do textu komentáře budou automaticky vloženy. Sem přetáhněte soubory