Uzávěrka únorového čísla -> 16. prosince
Renault 4F6, speciální lak a Veendam
Název tohoto článku nepochybně vyvolá několik otázek. Před několika týdny jsem kontaktoval Henka Muldera z Veendamu. Jeho žena Gea je malířka výtvarného umění a objednala si obraz vozu DAF. Klient se nedostavil, a tak Mulder portrét „inzeroval“ na Facebooku. Kontakt byl navázán a byla zveřejněna reportáž o klasice rodáka z Veendamu: Renaultu 4F6 z roku 1984.
Zpět k uměleckému dílu. Paní Mulderová vytvořila scénu, která prolíná jednoduchost, přírodu, kreativitu a směs několika typů modelů od bývalého nizozemského výrobce osobních automobilů. Nabízí potenciálním kupcům možnost si obraz vyzvednout výměnou za bonboniéru. Dílo mě zaujalo a oslovuji Henka. Ptám se ho, jestli vlastní DAF. Nemá, ale v garáži je 41 let starý Renault 4F6. To je bonus našeho kontaktu.
Domluvíme si schůzku na vyzvednutí obrazu a já se také nabídnu, že natočím reportáž o Renaultu 4F6 společně s fotografy Bartem Spijkerem a Henkem Mulderem. To se rychle zařídí. A tak v úterý ráno jedu do oblasti Veenkoloniën. Den doslova hrozí zmizet v mlze. Na dvouproudové silnici N33 z Assenu do Veendamu se věci vyjasní. A moje nálada se ještě více zlepší.
To je v neposlední řadě kvůli perspektivě příběhu. Souviselo to také s tím, že miluji pobyt v provincii Groningen. Všude je pro mě přátelská. Ať už je to Grootegast, Leek, Delfzijl, Appingedam, město Groningen nebo Veendam: Vždycky se mi tam lidé líbí. Nikde nejde ruku v ruce praktická a přátelská atmosféra lépe než tam. A Veendam mi vykouzlí úsměv na tváři. Bez arogance, ale prostě si žije svým vlastním, docela moderním tempem. Bez opovržení. Tam sedí.
Silnice tam je krásná a je znamením doby. Už tak pohodlná Omega se tu cítí jako doma. A zřejmý je i fakt, že Veendam v průběhu let prošel významným rozvojem. Býval to roh slaměného kartonu. A bývalého profesionálního fotbalového klubu (SC Veendam, později BV Veendam), který byl poněkud arogantními fotbalovými fanoušky z jiných částí Nizozemska označen za ošklivé káčátko. Jako jakási poslední zastávka.
Dnes je rodné město Henka a Gey klíčovým uzlem ve světě logistiky. A také ve světě železniční nákladní dopravy. Osobní vlaky také znovu jezdí do a z Veendamu od posledního desetiletí a probíhají práce na prodloužení trasy do Emmenu. Prosperující praktická mentalita přináší velké věci. A také nutí lidi k pohybu.
Zajímavostí je, že Renault 4F6 měl své místo i v dopravním sektoru. Dnes slouží jako klasika pro poklidnou procházku nebo jako dopravní prostředek pro dvě kola manželů Veendamových. Renault používají také k přepravě obrazů na umělecké trhy. Skromně, ale s vervou. A: s nezničitelným motorem o objemu 1108 cm3 vpředu.
Nebudeme prozrazovat všechny naše zážitky s francouzskou klasickou dodávkou. Nejdřív si dáme kávu a já jsem si nepřinesl čokoládu, ale plněné sušenky a model menšího Renaultu 4F4 s nápisem „Service Saviem“ a názvem autoservisu. Henk nám říká, že on i jeho synové jsou automobiloví nadšenci, a hodně se s námi podělí o automobilovou historii rodiny. Příběhy se šíří jako sušenky, které jsem přinesl.
O něco později ukazuje na několik ideálních míst k focení. Tato místa mají industriální nádech a jsou doslova hned za rohem. Autobusové nádraží je jedním z nich, zástavba Jonkerloods. V průběhu let bylo zrekonstruováno a nyní se mu dává nový účel. Někdy vítá parní vlak STAR. A teď tam pod přístřeškem pózuje Renault. O něco později jsme v bývalém městském skladu. Nic tam nebylo zrekonstruováno; je to staromódní. Ale pro tuto příležitost se ukazuje jako vynikající ateliér.
Renault znovu pózuje. Zatímco Bart fotí, Henk a já diskutujeme o jiných věcech. S vášnivým smyslem pro selský rozum. V příhodném prostředí, které se z pozemského hlediska vyvinulo v místo naší doby. Aniž by ztratilo svou historii. A přesto si ji váží. Možná proto Renault v tento den tak horlivě plní svou reportérskou roli. Je to v každém ohledu nádherný den.
Brzy z toho vyjde článek s krásnými fotografiemi Barta Spijkera. Reportáž se objeví v AMK v období před jarem 2026. A můžete se vsadit, že i na tento článek se máte na co těšit.

„Klapka“ nad zadními dveřmi byla od samého začátku praktickým prvkem dodávky R4, který umožňoval přepravovat žebřík nebo jiné dlouhé předměty. Typicky francouzská filozofie, podle mého názoru, se odrážela i ve speciální edici (s odnímatelným střešním nosičem nebo horním prahem) první série. Citroen Berlingo o 40 let později.
A volba klasické dodávky pro vinotéku je pravděpodobně správná. V dnešní době musí být všechno „bezpečné“ – třeba na bezpečné posypání se musí čekat – a s touto tyranií mizí mnoho z toho, co by nám mohlo dělat radost.
Naše poznávací značka byla BKP 118. Rodiče ji koupili v roce 1982 jako náhradu za zelenou. Citroën GS 1220 Club, protože moje sestra a já přispíváme další sestrou. Byl bílý, samozřejmě s okny a zadním sedadlem. Sedadla byla z černé koženky a v létě se pěkně rozpálila. Jedním z nejhezčích detailů byla klopa nad zadními dveřmi, kterou se dala otevřít nebo dokonce nechat úplně zavřenou, čímž se dovnitř dostal větší vzduch (a zvuk). Několik let s ním otec jezdil každý den z našeho domu v 's-Gravenwezel (severně od Antverp) do Bruselu a sloužil také jako stěhovací dodávka, doprava na skautské tábory a tak dále. Na konci roku 1988, po krátkém, ale těžkém životě, bylo malé auto úplně opotřebované a vyměněno za nové dieselové kombi Opel Kadett, ale stále se pravidelně objevuje, když na něj jako rodina vzpomínáme. Momentálně nemám místo na klasické auto, ale mám velkou vášeň pro auta a GS a Renault 4F6 tam rozhodně mají své místo. Naštěstí se mi před pár lety podařilo najít model v měřítku 1/43, který byl zcela identický s naším starým modelem v měřítku 1/1. Skvělý článek!
Také jsem si pro svůj obchod s vínem a alkoholem vybral R4F6. Nápad na obchod už tam byl, ale žádné místo ani název. Auto tam už bylo. Modernější auto je samozřejmě lepší/bezpečnější, ale...
Na Belgičana docela kreativní