Uzávěrka lednového čísla -> 18. listopadu
Fiat 600. Sedmdesát let. Část 1: Vývoj a představení
V roce 2025 oslaví ikonický Fiat 600 své 70. výročí. Tento kompaktní vůz, který kdysi změnil tvář poválečné Itálie, symbolizuje dostupnou mobilitu, důmyslný design a chytré technologie. Příběh Fiatu 600 vyprávíme ve dvou částech: historický kontext a vývoj modelu, následovaný vývojem jednotlivých řad a generací modelů. Dnes si můžete přečíst 1. část.
Po druhé světové válce čelila Itálie velké výzvě modernizace země a zlepšení její mobility. Fiat pod vedením Vittoria Valletty dostal za úkol postavit novou republikánskou Itálii na kola. Topolino tuto potřebu částečně uspokojilo již ve 30. letech 20. století, ale v 50. letech 20. století byl tento kompaktní vůz zjevně zastaralý. Valletta pověřil inženýra Dante Giacosu návrhem zcela nového, malého a cenově dostupného vozu, který by si zachoval spolehlivost a potěšení z jízdy, ale zároveň by se držel omezených zdrojů společnosti.
Projekt, který nakonec vedl k Fiatu 600, nebyl jen rychlou reakcí na zastaralý Topolino. Model 600 (Progetto 100) byl výsledkem let studií a experimentování sahajících až do roku 1945. Během tohoto období Giacosa zkoumal předválečné i mezinárodní návrhy, jako například projekty s hliníkovými rámy a pohonem předních kol, a také své zkušenosti s malými závodními vozy Cisitalia. Giacosa uplatnil své zkušenosti během vývojové fáze nového Fiatu. Giacosa měl také zkušenosti s pohonem předních kol a zvažoval jeho použití. Požadované hnací hřídele (s homokinetickými klouby) by však vůz příliš prodražily. Byl zvolen pohon zadních kol. Design karoserie byl rychle dohodnut a začaly se rýsovat kontury elegantního poválečného malého Fiatu.
Z cenových důvodů bylo rozhodnuto umístit motor do zadní části vozu. Otázkou však bylo, který motor bude Fiat pohánět. Konečná volba padla na konvenční, vodou chlazený čtyřválcový motor v zadní části vozu. Ten byl spojen se čtyřstupňovou převodovkou namísto dříve navrhované třístupňové převodovky. Protože těžší převodovka by měla vyšší hmotnost, bylo rozhodnuto navrhnout novou pohonnou jednotku co nejlehčí.
To znamenalo, že nebylo namontováno žádné samostatné sací potrubí, ale sací kanály byly začleněny do hlavy válců. přineslKarburátor byl také umístěn na hlavě válců a chladicí ventilátor byl namontován na hřídeli vodního čerpadla. Ten byl s blokem motoru spojen ramenem, které sloužilo také jako vodní potrubí. Fiat 600 byl prvním modelem, který dostal tento motor „Tipo 100“, a tato pohonná jednotka se i nadále (a v upravených a zvětšených formách) dostávala do modelů FIAT, jako například 850, 127, Panda, Uno, Cinquecento a Seicento. Tento slavný motor s vysokými otáčkami, který se vyvinul již ve Fiatu 600, byl postupně vyřazen až v roce 2001. Vpředu bylo také instalováno listové pružinové odpružení, což byla konstrukce používaná i v pozdějších modelech Fiatu.
Fiat 600 byl představen v Ženevě 9. března 1955. Kompaktní dvoudílná karoserie nabízela čtyři místa k sezení a měla dveře otevírané vzadu. První model měl motor o objemu 633 cm3 s výkonem 21,5 koní a maximální rychlost 95 km/h. Vůz se vyznačoval konkurenceschopnou cenou, nízkými provozními náklady, nízkou spotřebou paliva a překvapivě dobrou ovladatelností. Během několika měsíců se dodací lhůta protáhla na více než rok, což podtrhlo úspěch modelu. Zároveň však vůz stále nebyl zdaleka dostupný pro každého, což donutilo Fiat zvážit model pod modelovou třídou 600. Všichni víme, o jaký vůz se jednalo: o model 500.
Za zmínku stojí, že Fiat oslavil 70. výročí závodu 600 na letošním závodě Mille Miglia. Startovní sestava závodu zahrnovala vzácný světle modrý Fiat 600 z jeho prvního roku výroby, roku 1955. Krásný 70 let starý vůz poskytlo Historické centrum Fiatu v Turíně. Posádku Fiatu 600 z roku 1955 tvořily Laura Confalonieri, asistentka ředitele Ruoteclassiche, a Valentina Menassi, novinářka a přispěvatelka do Il Giornale. Slavnou rallye v Itálii absolvovaly. A u příležitosti 600. výročí jsme zveřejnili sérii tiskových fotografií, které opět postavily 70 let starý vůz do centra pozornosti.
Tento pátek: Druhá část. Generace a zahraniční produkce.

Zajímalo by mě, jestli měla 600 také možnost řadit rychlostní stupně bez použití spojky, jako to dělala pozdější 850?
Fiat 600, GG-13-64 Rok výroby 1961. Moje druhé auto, předtím jsem měl 2CV Superluxe z roku 1960 s hliníkovými nárazníky. V té době jsem pracoval jako automechanik/panelák v… Citroën Byla to garáž s poškozenou přední částí a jako zaměstnanec jsme dostali možnost učinit nabídku, takže jsem ji sehnal levně. Dokázal jsem ji opravit ze sebraných použitých dílů a okamžitě ji modernizoval s moderní kapotou, jak se tehdy často dělalo. Fiat se stal napodobeninou Fiatu Abarth závodního jezdce Eda Swarta, až na barvu, protože skutečný Abarth nebyl finančně proveditelný. Byl bílý s oranžovou střechou a kapota se dala otevřít s podpěrami. To bylo v roce 1964. Několikrát týdně mě v Rotterdamu, kde jsem tehdy žil, zastavovala policie a musel jsem kapotu zavřít. Trvalo to samozřejmě jen patnáct minut a pak se zase otevřela. Řízení jsem si jako osmnáctiletý nebo devatenáctiletý moc užíval.
Vzhledem k tomu, že vodní čerpadlo sloužilo jako vodní kanál, muselo podél silnice stát mnoho lidí, kteří se pařili a plakali.
Fiat 600 na mě už tehdy udělal velký dojem, částečně kvůli závodění s modely Abarth. Proto bylo na něm založeno mé první auto, Fiat 850 z roku 1967, který jsem si koupil v roce 1970 za 2500 72 guldenů. Moc jsem si s ním užil zábavu. Dokonce jsem si namontoval originální výfuk Abarth. Jízda do Seedorfu mezi Brémami a Hamburkem, kde jsem v letech 1971 až 3 sloužil vojenskou službu a musel jsem ujet přes 300 km z oblasti Achterhoek, byla vždycky pecka. Tehdy jsem to zvládl za něco málo přes tři hodiny. Ale na konci roku 72 to porouchalo; přední tlumiče při brzdné zkoušce málem proletěly víkem kufru. I tehdy byly tyto Fiaty známé jako šikovná a spolehlivá auta pro lidi, kteří milovali řízení. Tehdy bylo jen málo alternativ. Fiat mi nabízel skvělá auta ve všech třídách za dostupnou cenu. Stále rád řídím některé italské klasiky.
Model 600 zůstává sladkostí a je mnohem hezčí než populárnější model 500.
První auto mých rodičů, v roce 1961(?)
ZK-27-17. Koncem 70. let jsem s jedním dokonce jezdil. I tehdy, z nostalgie...
Je šílené, že si ty poznávací značky stále pamatujete. Další: Renault Dauphine, 1963: MD-97-09.
Pak: Ford Cortina, 1965: FU-11-60.
Pamatuje si je někdo? To by bylo fajn.
Během dvou let mezi Dauphine a Cortinou už prahy Dauphine prorezly skrz naskrz (a to byl v roce 1963 nový).
Díky, Eriku, moc pěkný a poučný článek!
Moje první auto v roce 1965. Model z roku 1958 s výklopnými dveřmi. Stejné jako to zde vyobrazené.
Moje první auto byl také Renault Dauphine.
Pěkné auto, ale nakonec mi prorezavěla zadní náprava a když jsem přejel přes hrbol, tak se to vyřadilo z převodovky. Po opravě byla přední náprava po roce vyměněna. Rez prošla skrz naskrz a pravé přední kolo bylo úplně křivé, a tím to skončilo.
Skvělá jízda a krásné auto.