Představení modelu FIAT 127 vyvolalo skutečnou bouři publicity. Mezinárodní automobiloví novináři o tomto modelu psali s pochvalou. Po získání titulu „Auto roku“ se výrobní čísla výrazně zvýšila.
Od Paula o FIATU 127 v dohledné době neuslyšíte jediné špatné slovo – a to není překvapivé. Vždyť jezdí s vytříbenou verzí Brasil s pouhými 33.000 XNUMX najetými kilometry!
FIAT 147 DO BRAZÍLIE
FIAT 127 sdílí karoserii s brazilským modelem, který je tam známý pod typovým číslem 147. Jednalo se o čtvrtý a poslední typ v rámci řady FIAT. Šikmá kapota a větší zadní světla dodaly vozu modernější vzhled.
FIAT 127 se již léta osvědčuje jako jeden z nejúspěšnějších vozů ve své třídě. Paul si auto koupil v roce 2011 – zpočátku jako druhé rodinné auto. Ta (koneckonců, italská auta jsou ženská?) se ukázala jako spolehlivá, úsporná a levná na údržbu.
Stručná historie Fiatu 127
Paul: „Už z 50. let mě zajímaly malé trpasličí vozy, jako například BMW Isetta, Goggo a Messerschmitt. V té době mladí Evropané snili o vlastním dopravním prostředku. Někteří si mohli dovolit nablýskaný automobil, jiní se museli spokojit s mopedem, skútrem nebo motocyklem. Myslím, že odtud pochází můj zájem o speciální modely FIATu.“
Koupil jsem si FIAT 500 z roku 1974, který jsem upravil širšími pneumatikami a lehce vyladěným motorem. Navíc jsem si koupil FIAT 126, který jsem si nechal originální. To bylo v 80. a 90. letech – v době rozkvětu dvouválcových motorů. Po několika vozech s tříválcovými motory se konečně objevil první čtyřválec: FIAT 127.“
Fiat 127 zmizel z ulic
Pavel: „Když jsem ho koupil, můj FIAT 127 byl už 25 let starý a téměř zmizel z ulic. Masově prodávanými vozy té doby byly samozřejmě VW Brouk a 2CV – Ošklivé káčátko. Po technické prohlídce se ukázalo, že 127 jezdí bez problémů a dobře se drží v provozu.“
Jediný skutečný problém se objevil o několik let později: rozbité čelní sklo. Nová okna již nebyla k dispozici a klub 127 již neexistoval. Ale náhoda, nebo štěstí – našel jsem okno u domu dvou bratrů, kteří oba vlastnili model 127, včetně náhradních dílů. „Když už mluvíme o štěstí!“
Fiat 127 je pěkný čtyřmístný vůz.
Pavel: „Je to malé, ale extrémně pěkné čtyřmístné auto. Kompaktní zvenku, mimořádně prostorné uvnitř. Interiér je elegantní a úroveň provedení je vysoká. Naše 38 let staré hobby auto se používá pouze v letních dnech a obvykle spí v garáži pod dekou.“
Účastníme se akcí, na které dostáváme spoustu zpětné vazby. Když jsem venku se svou ženou Simone, interiér stále působí příjemně a pohodlně. Krásně čalouněná sedadla poskytují dostatek opory a jsou pohodlná i po hodinách jízdy. A i přes svůj střední věk je stále temperamentní a rychlý.
Palec nahoru, signalizace světly a veselé troubení ostatních účastníků silničního provozu – to zní jako hudba pro naše uši.“
Extrémně populární
Chtěli byste se s námi ponořit do minulosti? V zadní části police s klobouky je pár věcí, na které už dávno zapomněli: háčkovaná čepice z toaletního papíru – užitečná na smrkání, čištění oken nebo otírání dětských obličejů. Plechovka první pomoci při lehkých potížích. A samozřejmě ten malý pejsek s kývající hlavou.
Doplněk, na který se také zapomnělo: fotorámeček na palubní desce s nápisem: „Mysli na mě!“ Dívka s hula hoopem na palubní desce stále chybí – to by v dnešní době v hustém provozu příliš rušilo.
dění
Pavel: „Na akcích je náš FIAT 127 pravidelně focen mobilními telefony. Italská karoserie je stále ceněna a nyní, v dny jako jsou tyto, přispívá k udržení mobilní minulosti při životě.“
Přiznávám, že rád předávám historii. Prezentace také znamená vyprávět příběh, který se za vozem skrývá. Hrdý pocit vlastnictví – možná i pocta kreativitě designérů.“
Udržování koníčku při životě
Každý má svůj vlastní výklad automobilového koníčku. Paul a Simone chtějí uchovat minulost při životě se svým krásným FIATEM 127, který vlastní již 14 let. Obohacuje to jejich koníčkový život a navíc to umožňuje propojit se s dalšími nadšenci. Mohlo by to být krásnější?
Možná by to bylo také zajímavé číst?
(Fotografie pokračují níže.)
Model 127 je úspěšnou italskou variantou spolupráce s Citroen dosáhnout malé střední třídy. Spolupráce byla už tak technicky velmi náročná, ale věci se pokazily i na úrovni managementu. Něco o egech v Paříži a Turíně. Oddělení se ukázalo jako nevyhnutelné, a to jak technicky, tak i v životním cyklu, lidé si šli svou vlastní cestou.
Cliffhanger: Fiat 127 byl okamžitým úspěchem. Citroen (?) se (mnohem) později stal mlýnským kamenem.
Skvělá zábavná auta... Měl jsem jich několik, z nichž 127 Sport bylo samozřejmě nejoblíbenější. Zažil jsem s ním mnoho dobrodružství, včetně cesty se skládacím karavanem do Itálie v roce 87. Také tato brazilská verze jako poslední v úplně stejné barvě... z roku 86, pokud si dobře pamatuji.
To auto bylo ale drama, jediná hezká věc na něm byla ta taška na levých dveřích. Moje žena si užívala řízení ojetého italského vozu číslo 127 a v roce 1986 nastal čas na nový. Trápení začalo novou spojkou a zámkem dveří v záruce, pak rez na ostrých částech, jako je horní část dveří. Požádal jsem ANWB o změření tloušťky barvy a závěr byl, že povrchy byly tak akorát, takže okraje byly příliš tenké, ale to jsem nemohl změřit, a proto jsem to nemohl dokázat, takže žádná zpráva nebyla podána. Pak, když byl teprve rok starý, začalo protékat, po každé sprše byla podložka promočená. V září 87 jsme tu věc rychle vyměnili za Matru Murenu 2.2, nebylo to zrovna auto, které jsme hledali, ale museli jsme s tím něco dělat a protiúčet byl výhodný. Ale nemohlo to dopadnout lépe, žádné další netěsnosti, žádná rez a kromě opotřebovaných dílů se musel jednou vyměnit jen výfuk, který mám dodnes.
Měli jsme 127 s motorem 1100 a jezdila krásně, měla trochu sportovní vzhled atd. Prodali jsme ji, protože jsme si za pár centů mohli koupit Ford Escort XR3.
Model 127 rozhodně nebyl prvním Fiatem se čtyřválcovým motorem. Modely 4 a 600 měly také vodou chlazený čtyřválec. Řidičský průkaz jsem si udělal v modelu 850 a moje první auto byl speciál 4. Zbrusu nové po vybalení z krabice. Zpočátku k dispozici pouze v barvách bronzová metalíza a stříbrná metalíza. Krásná auta. Jen ti skřípla levá noha, protože ti překážel podběh kola.
Myslím, že tady v Brazílii jezdí pořád spousta pěkných aut.
Ale i tady známe ceny, za špatně udržovaný exemplář zaplatíte kolem 5000 realů.
no, asi těch nejošklivějších 127 a nejhorších.
Koupil jsem si jen verze 903, alespoň motor byl ještě použitelný.
V roce 1983 jsem si u prodejce vyzkoušel Seat Fura (identický s modelem 127).
Nakonec jsem si ho nekoupil, protože mě prodejce otravoval, že se staromódní Fura končí s výrobou a já se můžu raději soustředit na novou Ibizu, která bude brzy představena.
127/Fura byl pěkný model.